Tedy více, než uvádí program, neboť přídavek byl dvojnásobný. Ani po Ježkově Davidu a Goliášovi nechtěl naplněný sál sbor uvolnit.

Jičínský smíšený pěvecký sbor Smetana má široký záběr. Prvních sedm skladeb bylo na lidovou notu a slova. Pak pan sbormistr uvedl sérii „letem světem“, kde se zpívaly skladby napříč kontinenty. Vedle spirituálu byl tu námět biblický a na závěr série Dněpr. Ona „širost“, o které pak pan Čapek mluvil, byla nádherná.

Ano, Alexandrovci z časů minulých zanechali tu dobrou stopu. Poutník byl zase z jiného soudku a ukázal šíři záběru sboru.
Ve třetí části zazpívali Smetanovci upravené známé evergreeny, kde samozřejmě nemohl chybět vedle Sicilské tarantely Jaroslav Ježek. A Pavel Krčmárik se u klavíru skvěle předvedl.

Pro mnohé překvapením byl host večera, Veronika Vildmanová. Dáma, nu výstižnější bude označení dívka, má dvojí, poněkud protichůdné životní zaměření. Vedle koreistiky na Karlově univerzitě vystudovala na Pěvecké konzervatoři v Praze zpěv. A tak tady v Porotním sále předvedla s klavírem Pavla Krčmárika ve dvou blocích tři barokní operní árie. Jak přísluší – zpívala v italštině. Dobrý protipól k většinou populárnějším sborovým skladbám.

Příjemný květnový večer, však také nesl název Květinový. Příjemné bylo, jak si zpěvačky a zpěváci tu svou muziku užívali. Byl na ně příjemný pohled, jak se nechali strhnout rytmem. Situaci v českém sborovém zpěvu výstižně charakterizoval pan sbormistr, který při rozloučení vyzval posluchače, ať přijdou posílit sbor. Inu, zejména mužské hlasy tu chybí. Smetana si zaslouží, aby měl stálé pokračování.⋌Bohumír Procházka