Jejich návštěva souvisí se spoluprací Janáčkovy akademie múzických umění v Brně s mexickou univerzitou a s roční spoluprací muzikantů Jitky Břízové a Ondřeje Koláčného se Symfonickým orchestrem státu Yucatán. Jen tak jsme mohli být svědky vynikajícího koncertu, který měl i své drobné chyby, zaviněné nezkušeností s produkcí takových akcí.

Jistěže bylo dobrým tahem, že Ondřej Koláčný upustil od původně zamýšlené recitace a nechal slova básní zaznít z úst rodilého Mexičana Ruíze. Ostatně překlad byl k dispozici. Dobré jistě bylo, že v první části koncertu zazněly pro poučené posluchače známé skladby, to se týkalo jak Kramářova Koncertantního dua č.2 E dur, op. 33, tak ukázky z díla Bohuslava Martinů.

Chybou bylo, a slyšeli jsme to i od některých posluchačů při odchodu ze sálu, zbytečné vyprávění o původu nástrojů a podobné informace. Z koncertu se téměř stal jakýsi výchovný program pro žáky základních škol a nemohlo se splnit to, co bylo jako přání řečené v průvodnímu slovu, že by hudba měla v posluchačích doznívat, rezonovat s jejich srdci.

Jak Vargasova skladba pro bicí nástroje, tak až na pomezí zdánlivé improvizace jdoucí Azorínova Ecos pro housle a bicí byly pravou ukázkou soudobé a navýsost sdělné muziky, která nepotřebuje berličky exotičnosti ani muzikantů, ani nástrojového obsazení. Nechme znít hudbu a posluchačům dejme do ruky program. Přes tyto nepatrné chybičky šlo o nádherný zážitek, což jistě ocenila většina posluchačů.