Tak jako pavouk dokáže utkat ty nejjemnější pavučinky, tak si paní Jana pohrává s bílými nitěmi, aby z nich vykouzlila své milované divadelní postavy. To je námět, který se prolíná jejím celým životem a kterému se jako jediná v republice věnuje i v paličkování.

Její postavy Odetty, Mercedes, Rusalky, Ofélie nejsou paličkovanou krajkou utlačeny ale naopak – autorka jim dokázala svým umem vdechnout pohyb, vzdušnost, lehkost.

Za vším je tvrdá dřina, u které je potřeba trpělivosti, přesnosti a bravurnosti.

Láska k ruční práci

K paličkování přivedla Janu dcera Dagmar, absolventka Střední umělecko řemeslné školy Školského ústavu umělecké tvorby v Praze. A jak malíř vede tahy štětcem, tak paní Jana vykresluje své milované postavy pomocí nití.

Samostatná výstava už zdobila přes třicet divadel, například v Liberci, Jablonci, České Lípě, Chrastavě, a z Jičína poputuje do Žatce.

Život Jany Kaplanové je spjat s divadlem a tancem. Své první angažmá měla v baletním souboru Severečeského divadla v Liberci, odkud přešla do divadla v Plzni.

Od mládí obdivovala krásné modely své matky, která byla návrhářkou divadelních kostýmů a vedoucí krejčovny.

Paličkování Jany Kaplanové.


Otec byl hercem kladenského divadla, odkud po válce odešel do angažmá v Liberci. Jana Kaplanová už vytvořila přes dvě stě divadelních figur, dále množství menších prací, na kterých ráda zobrazuje i přírodu.

Sama říká, že paličkování se musí zkrátka odsedět, realizace jednoho námětu je mnohdy záležitostí i několika dnů.