Politici tu předváděli svou ješitnost. Ve skladu ve sklepení zámku se pohádka připravovala. Bez těch nahoře festival byl a zase bude. Bez těch dole by to nešlo.

Pojďme k věci – Festival není vytunelován zcela. To mnohé dobré, které přetrvává, stojí za to, aby se rozvíjelo dál. Je potřeba vyjmenovávat to dobré? Tedy jen příklady. Jičínský Literární spolek vypráví každý festivalový den v šest na nádvoří zámku své vlastní pohádky už možná patnáctý rok. To je programový bod, který nestojí vůbec nic. Což dílničky Kapičky, výrobky Apropa, Života bez bariér jsou jen kýče? Dívky z novopackého gymplu předvedly na farní zahradě pro předškoláky takový tanec, že tančily a zpívaly i maminky. A další a další. Připomeňme pouliční divadla. Erben tu byl letos vzýván hned několikrát.

A pozor, JMP není jen pro děti; je i pro rodiny, jejich utužení. Možná hlavně. Viděli jsme to třeba v Hádankářském království. Jak děti s rodiči či prarodiči řešili, stavěli, dohadovali se. A za půlhodiny tam ještě všichni pobývali. Ten symbol, kdy dítě na náměstí v hoblinkové dílně tluče kladívečkem do kolečka nasazovaného k autíčku a maminka to kolečko drží, snáší všechny ty rány vedle, protože v tu chvíli jsou spolu. Protože dítě poprvé drží kladívko a poprvé si samo cosi vyrobí. Přesněji vyrobí si s mámou, tátou, babičkou. Kdo se dívá dobře, tu kvalitu tam najde.

Ano, stavějme na úžasné vlastní tvořivosti, na kterou jsme v Jičíně hrdí. Obejdeme se bez nadpatronů, nebo podpatronů. Potřebujeme v takové míře umělce z Prahy? Máme své dobré moderátory a divadelníky i muzikanty, výtvarníky i …

A je na nás, abychom ji ze záplavy kýče oddělili a za rok použili. A ten kýč tam vůbec nepustili. Komerci omezili. Ale to za nás nikdo neudělá. Pivní řeči nám nepomůžou. Ani jen dopisy. Proto volám dobré jičínské spřátelené duše, jako jsou R. Smolík, J. Gottlieb, Lhotákovi, Wildovi, přizvěte mlaďochy, jako jsou Bára Tmějová, M. Šoltys, L. Masák, J. Suchánek a další a další (promiňte, přátelé, že jsem asi na někoho zapomněl) a vezměte do rukou příští ročník.

Pozvěte Blážu Bohuňovskou a její partu sokolek a nesokolek. Letos odvedly při materiálním zajištění a organizování spoustu práce. Ostatně jako každý rok. My někteří starci rádi pomůžeme. Ne, nemyslíme si, že to bez nás nejde. Je tu návrh, aby příští ročník byl věnován loutkám. Není to přímo výzva? Dokažme, že loutkám divadelním, pohádkovým, těm pravým. Divadlu, které zobrazuje náš život v jeho rozmanitostech, ale i v jeho kráse.⋌Bohumír Procházka