Čtyřicet let je v lidském životě dlouhá doba. Tím spíše, jestliže se zaměří k jednomu oboru, v němž koncentruje energii k dosažení vysoké kvality. Soustředěná a koncepční práce v oblasti kultury je dnes něčím, co by se mělo platit pomyslným zlatem, poznamenali jsme nedávno v užším kruhu přátel, kteří se kulturou zabývají.

Ivana Hanzlová je takovou osobou, která se jednomu oboru kulturní činnosti věnuje, a to po čtyřicet let. Sama dříve i sólová či komorní zpěvačka, žákyně prof. J. Plavce, zakládala a vedle v návaznosti na svou pedagogickou činnost na základních školách a na gymnáziu nejrůznější pěvecké sbory v Jičíně od konce šedesátých let, posledních více než patnáct let je sbormistryní Smíšeného pěveckého sboru Foerster při Lepařově gymnáziu Jičín.

Na slavnostním koncertu sboru Foerster v Porotním sále jičínského zámku v pátek 13. března vládla atmosféra slavnosti hudby a společenství lidí, které hudba obohacuje a povznáší. Nechci psát odbornou recenci (také nebývá zvykem pokoušet se v místním tisku o odbornou kritiku, spíše se očekává laudatio), nicméně myslím, že je potřeba říci některé věci (ty ostatně oním laudatiem mohou být):

Z pohledu muzikanta musím říci, že dnes u pěveckých sborů zdaleka není samozřejmostí kultivovaný pěvecký projev, který je výsledkem soustavného rozvíjení hlasové kultury. Jestliže vystoupení Foerstra působilo (nejen tentokrát) koncentrovaně a přitom uvolněně, pak je třeba zdůraznit, že bez zvládnutí potřebného fundamentu, totiž řemesla, tohoto výsledku nelze dosáhnout. Projev může působit spontánně, autenticky, věrohodně, radostně, ale nikoli jako povznášející, harmonický (ve velkých kulturách se hovořilo o harmonii jako jevu božském, kosmickém).

Tak velké těleso jako je pěvecký sbor se musí po léta budovat, stavět – obrazně řečeno – jako chrám, pilíř po pilíři, s klenbou, která se vám nesmí zřítit. Čitelné zaměření při výběru repertoáru, notový materiál, příprava na zkouškách a soustředěních, získávání nových hlasů (není dnes jednoduché), spolupráce s jinými soubory či profesionálními tělesy a sólisty a růst sólistů ve vlastním sboru, účast na soutěžích či větších společných projektech, zahraniční zájezdy i realizace každého jediného koncertu, který je vždy výsledkem týmové práce řady lidí, mj. též druhého sbormistra (ve Foerstru Karel Chutný, předseda sdružení) a organizačního týmu, atd. atd.

Musím se přiznat, že kolegyni tradičně chválím pečlivou a promyšlenou dramaturgickou výstavbu jejích koncertů: obtížné polyfonie po působivém začátku, sólové party zpěváků či instrumentalistů, zařazení skladeb s regionálními vazbami (J. Krček, M. Roček), lidové písně, muzikálové skladby a písně z jiných oblastí nonartificiální hudby. Kvality souboru postupně rostou. K tomu přispívají rovněž výkony sólistů, po řadu let Ivany Záveské, a naopak v posledním roce Radka Štaffa, který se stává mužskou pěveckou hvězdou Foerstra, ale i řady dalších, Vladimíry Šolínové, Jany Žemličkové, Ladislava Stříbrného, který se rovněž ujal průvodního slova.

Zdatnost jednotlivců pak rozšiřuje možnosti sboru, jak jsme mohli slyšet například v responzích pěveckého kvarteta ve skladbě Orlanda di Lassa či sólistů u Webberova Requiem: opakování malého seskupení vůči celému sboru je působivé, ale není legrace to nacvičit. Neocenitelným přínosem pro sbor je Pavel Krčmárik, jehož práce ve sboru přesahuje úkoly korepetitora, všestranný muzikant, jak ukázal tentokrát mj. i v doprovodu velmi působivě provedené 2. věty Dvořákova Houslového koncertu a-moll v podání Lídy Šulcové.

Slavnostní koncert ke 40 letům sbormistrovské činnosti Ivany Hanzlové všechny zmíněné klady sboru ukázal a byl tak uměleckou událostí našeho města. Atmosféru společenské události mu dodalo poděkování jičínského starosty ing. Martina Puše, pod jehož záštitou se koncert konal, i předání ceny dr. Plavce z rukou J. Vávry, předsedy Unie českých pěveckých sborů, paní Ivaně Hanzlové. Takže jí i sboru přejeme do příštích let vše dobré. Jan K. Čeliš