Saxána byla zajímavá zkušenost díky trikům

Václav Vorlíček, nejznámější český režisér, se narodil 3. června 1930. V roce 1956 vystudoval režii na pražské FAMU .Studia ukončil krátkým hraným filmem Direktiva. Na začátku 60. let zahájil samostatnou režijní práci. Následně nastoupil jako asistent režie do Filmového studia Barrandov. Jeho prvním samostatným filmem byl dětský barevný snímek Případ Lupínek.

Nejčastěji spolupracoval se spisovatelem a scenáristou Milošem Macourkem. K filmům, které natočil, patří například Dívka na koštěti, Tři oříšky pro Popelku, Arabela, Jak se budí princezny, Kouzelný měšec, Jezerní královna, Saxána a Lexikon kouzel a mnoho dalších. Právě poslední zmiňovaný snímek měl předpremiéru v rámci festivalu Jičín – město pohádky v jičínském biografu minulý týden.

Kdo přišel s nápadem natočit pokračování Saxány?
Před pár lety oslovil mě a pana Macourka pán, který i přes nulové zkušenosti chtěl produkovat a financovat film. Pro nás to znamenalo napsat pokračování pro kteroukoliv z našich hrdinek, ať už pro Popelku, Arabelu nebo Dívku na koštěti. Jakmile vyslovil jméno poslední postavy, řekli jsme si, to by nebylo špatné, a napsali scénář, který se za pár let zfilmoval. Na plátně uvidíte, jak společně s živými herci učinkují vymodelované postavy následně oživené počítačovou technikou, což byla pro mě nová zkušenost. Samozřejmě jsem v minulosti udělal hodně triků, ale ty jsme většinou vymýšleli co nejjednodušším způsobem.

Jaký je rozdíl oproti původnímu filmu Dívka na koštěti?
Způsob práce byl stejný, jen s rozdílem animačních efektů. Štáb byl prima. Animátoři, zapálení do své práce při vyhecování vytvořili scénu, kterou před nimi nikdo jiný nezkusil. V tomhle případě mluvím o vlaku, který představitelka tety Irmy obrátila v protisměru.

Oslovil jste všechny protagonisty, kteří hráli v prvním díle?
Samozřejmě jsem kontaktoval všechny herce. Jako první jsem zavolal Petře Černocké, která stále zpívá a vystupuje na koncertech, a Janu Hrušínskému, který se stal principálem divadla. Oba dva nabídku přijali s nadšením. Jen se stále prodlužovala příprava k natáčení, proto mě neustále oslovovali a vyptávali se, zda se filmování uskuteční. Já jsem jim samozřejmě tvrdil, že k němu určitě dojde, protože jsme našli představitelku malé Saxánky. Ve filmu se představili i další výborní herci, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Mě například při pokračování Dívky na koštěti chyběli představitel školníka a upíra Vladimír Menšík, školnice v podání Stelly Zázvorkové, nebo ředitel školy Josef Bláha a mnoho dalších. Ředitele jsme nahradili Josefem Somrem, a dokonce jsme přimysleli postavy navíc a obsadili je populárními herci. Strýce Saxánky ztvárnil Petr Nárožný a tetu Jiřina Bohdalová.

Kde jste hledal představitelku malé čarodějnice?
Podívali jsme se, zda nějaká z mladých nadějných hereček neučinkovala v poslední době ve filmu nebo v divadle v zajímavé hře. To byly naše jistoty, které jsme prozkoumali. Dále jsme pokračovali hledáním v základních uměleckých školách a v různých kroužcích. Vybrané holčičky jsme pozvali na konkurz, kde jsme je protřídili. Zbylé děti jsme seřadili do skupin podle typu a chování, dali jsme jim za úkol naučit se určité pasáže ze scénáře, které si musely nastudovat samy bez pomoci rodičů, aby si udělaly svůj vlastní obrázek. Nakonec se výběr zúžil a do finále se probojovaly čtyři vhodné uchazečky, které se zúčastnily kamerových zkoušek. Mezi nimi byla Helenka Nováčková, která mě zaujala svými dlouhými tmavými vlasy, krásnýma očima a tím ,že se pohybovala zcela přirozeně. Řekl jsem si: to je typ, který zdědil po filmové mamince trochu toho čarodějnictví. Helenka je z dvojčat a i její sestřička Jůlinka získala menší roličku.

Jak dlouho se film natáčel?
V roce 2007 započala realizace tohoto snímku a na podzim padla první klapka. Po natočení hrané části přišly na řadu trikové postprodukční práce. Nechtěli jsme nic uspěchat. Uvědomovali jsme si, jak je tato etapa výroby filmu důležitá a jaký význam má, aby odpovídala novým světovým trendům. Jak se však po ročním úsilí ukázalo, zvolená triková výroba pro nás byla nevyhovující. Nová animace začala vznikat v roce 2010 a skončila v rekordně krátkém čase během jednoho roku.

Vzpomenete si na veselou příhodu z natáčení?
V polovině natáčení pohádky Jak se budí princezny si představitel prince Jan Hrušínský zlomil nohu. Krátce po tom se natáčela scéna, při které spadne z koně do rybníka. Jana jsme museli nacpat do obrovského igelitového pytle a kolem pasu ho obmotat šňůrami, díky kterým si neměl namočit sádru. Pomocí malého jeřábu jsme ho šoupli do vody. Než se scéna připravila k natočení, Jan musel počkat v rybníce. Nemohl si stěžovat, protože nohu si zlomil díky své vlastní blbosti. Po skončení jsme ho chtěli vytáhnout ven. Pytel nasákl vodou a princ, který v tu dobu vážil padesát kilogramů, ztěžkl o další stovku. Ani jeřáb ho nedokázal vyprostit na břeh. Nakonec jsme vak prořízli, voda se dostala ven a my protagonistu vytáhli. Sádra byla skrz naskrz namočená a rozdrolila se. ⋌(pav)