Pokud naši čtenáři pozorně sledují tuto stránku, mohli se již dozvědět o jeho účasti v několika hudebních soutěžích. Ty poslední byly televizní. Před šesti lety dosáhl v pořadu Do–re–mi prvního místa s písničkou skupiny Olympic „Proč zrovna ty“.

JAK VZPOMÍNÁTE NA TU DOBU A JAK SE VÁM ZPÍVALO?

Bylo to něco úžasného přenést se ze svojí práce někam úplně jinam. V té době tam bylo se mnou několik přátel. Moc mi fandili a já nepočítal s tím, že bych mohl dosáhnout nějakého úspěchu. Přiznávám se ale, že se mi trochu klepala kolena, a byla to docela odvaha.

KDY JSTE VZAL POPRVÉ KYTARU DO RUKY?
Ve svých patnácti letech jsem zapojil kytaru přes tátovo gramorádio a totálně ho zrušil! Dodnes mi to táta vyčítá (smích). V té době tady moc výběr v aparaturách nebyl.

JAKÝ MÁTE POHLED NA AMATÉRSKOU MUZIKU SVÉHO MLÁDÍ?
Vzpomínám na dobu,kdy jsem byl v učení, byla to moc krásná léta, občas se stalo, že jsme na internátě přetáhli dobu vycházek a brouzdali po Hradci Králové. Z každého baru a nočního podniku se na nás linula živá hudba. Některé písničky nebylo možné rozeznat od originálu.

TAKŽE NĚKDE TAM VÁS HUDBA OSLOVILA?
Ano. Hrozně mě fascinovalo, jak kapely hrály hity, co běžely v rádiu.

JAK SE NA TO DÍVÁTE DNES?
Bohužel mám pocit, že amatérskou hudební tvořivost tak trochu vytlačily počítače, MP3 přehrávače a diskotéky, což je fakt škoda. Tím se nechci dotknout dnešní mládeže. Věřím, že je spousta talentovaných muzikantů, kteří se snaží dost úspěšně hrát.

A VY SÁM HRAJETE?
Dříve jsem hrál ve vícečlenné skupině na plesech i svatbách. Dnes už hraju pouze se svým kamarádem Jardou. Díky muzice se cítím stále mladý.

DĚKUJEME A PŘEJEME HODNĚ ÚSPĚCHŮ.