Pravda, ve své galerii a ateliéru bývá viděn hlavně v uměleckém pracovním plášti, ale asi se na výstavu k osmdesátinám ta kravata sluší (na jednom ze snímků v připojené fotogalerii je igratulace od malířky Pavlíny Gardianové).

Možná by si mnozí mysleli, že u takové vzácné příležitosti se hodí ukázat celoživotní dílo, ale jaksi to nejde. Na vernisáži v sobotu 2. října v Buckově galerii J. B. Spektrum ve Vokšicích převažovaly zejména obrazy z poslední doby. Takže na retrospektivu moc místa nezbylo. Mistr…, teď se chtělo napsat, že chytil druhou mízu, ale nebylo by to pravda, byla by to míza už kolikátá.

Prostě má plodné období, až překotně tvoří. Nefigurativní obrazy, skvěle barevné kompozice zabraly větší část stěn. V rohu pak vzpomínka na Vladimíra Komárka, ano, i postavy, portréty, ale i sochy. Mnoho hlav osob známých i neznámých. I symbolika, abstrakce. Na „artšrot“, jak Josef Bucek říká, zbylo místo venku. Kamenné věci jsou těžké, zůstaly v místě vzniku.

Neboť mistr je osobnost jakoby z doby renesanční, tedy obsáhl mnoho oborů lidského konání, uměleckého i jiného. Byl boxerem, básníkem, malířem, sochařem, ale i svářečem, sběratelem a zpracovatelem drahých kamenů… I organizátorem. Z hospodářského objektu vystavěl skvělou galerii, kde už od roku 2006 vystavovalo mnoho kumštýřů – známých, i těch, na které proslulost teprve čeká. Galerii, která je i místem, kde zní krásné slovo i hudba. Viz prázdninový literárně hudební festival.

Důležité je, že výstavní síň je i místem setkání, četných rozhovorů, diskusí, i plánování dalšího rozličného kulturního konání.

Neboť po vernisáži se mnohým jaksi nechce domů. Tak bylo i onu slunnou sobotu. I došla řeč na malířovu boxerskou kariéru. Nu padl přímo dotaz, zda taky „dostal řádně po tlamě“. Dostal. Přiznal. Záda bolela. A léčení? Místo k dalším zápasům se odebral na rande. Ano, možná právě tahle chvíle přispěla k tomu, že se zrodilo velké umění výtvarné.⋌Bohumír Procházka