Ještě před besedou byl žákům promítnut film „Nikomu jsem neublížil”, pátrající po motivech, které za minulého režimu vedly obyvatelé ke spolupráci se Státní bezpečností. Po něm následovalo vyprávění Petrušky Šustrové, která deváťákům nastínila, jak se žilo v době socialismu.

„Dva roky jsem strávila ve věznici za takzvané podvrácení státu. Bylo to v období, kdy jsem studovala filozofickou fakultu v Praze. Po propuštění mi bylo zakázáno studium dokončit.”

Tou dobou byla Praha jen šedé a bezbarvé město naproti západním evropským státům, které podle slov novinářky Šustrové připomínaly barevností tropické ovoce. Svým dětem nezakazovala o ničem za dob totality mluvit, ale samy pochopily, že je prozřetelnější ve škole mlčet.