V Českém ráji žil a zde také nejraději a nejčastěji vystavoval.

Vzpomeňme na jeho vždy pečlivě připravené výstavy v Jičíně, Sobčicích, Žlunicích, Starých Hradech, Libáni, Sobotce a mnoha dalších výstavních místech. Významné postavení v celoživotním malířském díle zaujímají obrazy inspirované zahraničními cestami a pobyty (Jemen, Alžír, Francie, Tahiti…). V současné době sledujeme v médiích složité události v Jemenu, kde v letech 1960 – 1961 pobýval Jaroslav Volf jako lékař v královské nemocnici hlavního města Jemenu Sana'a. Téměř dva žil roky s rodinou v jemenském hlavním městě a jako lékař zde vykonal kus dobré profesní práce.

Do Jemenu s sebou vzal i malířské potřeby a ve volném čase maloval. Exotické prostředí, krajina, lidé, zvyky, obyčeje, městská a venkovská aglomerace, mešity, minarety, tradiční tržiště, zahrady, romantická zákoutí, náměty neobvyklé pro malíře byly neobyčejnou inspirační silou. Celá Volfova jemenská tvorba je zajímavá nejen exotickými náměty, ale především nesmírně dynamicky pojatou barevnou tvorbou nádherné žluti a okrů.
Městská krajina

V Jemenu zaujala Jaroslava Volfa v krajinomalbě především městská krajina hlavního města, ke které měl i časově vždy nejblíže. Proto zde načerpal mnoho krásných námětů a přivezl do rodného kraje desítky obrazů. Velmi rád vzpomínám na celou řadu, ale nejčastěji na obraz Ulice Sana'a, plný dynamické barevnosti, na obrazy Most v Sana'a, Zákoutí v Sana'a, Hlavní třída, Malé tržiště, Královská zahrada, Královský palác, Mešita, ale i na mnohé neméně pěkné a zajímavé obrazy.

Pozorně a s citlivým uměleckým pohledem šel a malířsky převedl zdejší exotickou krásu na plátna, procházel nejen hlavním městem země, ale vydal se za náměty do vesnic, kde život obyvatel měl jiné dimenze. Zde už nebyly nádherné stavby mešit, minaretů, rušný život na tržištích, zatoulané uličky, krámky plné tajemných doteků minulosti a pulsujícího tepu života prodejců. Jeho venkovské motivy jemenské krajiny – kresby a malby – zachycují pravdivý obraz života venkovského člověka a jeho vztah k přírodě a krajině, prchající okamžiky všedního dne a tehdejší současnou jemenskou přítomnost. Mnoho obrazů toto prostředí připomíná – Hliněné domy, Krajina s potokem, Statek…

Připomínám zdařilou výstavu jemenských obrazů v Městském muzeu v Lomnici nad Popelkou (1988), na kterou rád vzpomínal i Jaroslav Volf.
V katalogu k této výstavě napsal Jiří Smolík: „…Obrazy Jaroslava Volfa vzniklé za jeho pobytu v Jemenu zachycují především krajinu, svéráznou architekturu města a venkova, romantická zákoutí uliček a bazarů…
Zkušenost
Jemenská plátna jsou pečlivě váženou, tematicky vytříbenou a bezprostředně prožívanou zkušeností, koncentrovanou výpovědí shrnující historická, geografická a společenská fakta… Jemenská krajina v jeho podání jsou rozprostřené doteky žlutí, okrů a do fialova přecházející šedi, které apriori již při nanášení umocňují nedostatek vláhy…"

Jaroslav Volf maloval i jiné krajiny, ale nejraději „se vracel do země, jež vzdáleností ještě zkrásněla, k lidem stejné řeči, stejných předků…"
Miloval Jičín a Český ráj.
⋌Josef Pavlík