Děti je mohly vysvobodit, ale ani ony to neměly lehké. U kartářky vyhrály svou kartu a pak se vydaly buď Cestou hejkalů, nebo Cestou jezinek. Na každé z cest plnily několik úkolů. Čekal je Dřevoň, Mluvící vrána, ale i Stromové panny, či Vařené žížaly. Vyrobily si větvoznak, upekly si listy, nebo uvařily žížaly. Věru nic není zadarmo. Stromové panny vydaly čarovný oříšek přímo do dětské ručky. Ale přiblížit se jim, těm krásným, ale i strašidelným dívkám žádalo si odvahu. Děti všechno zvládly, i ty nejmenší, protože těm pomohli rodičové. Vždyť v tom je půvab čarodějného putování – pomáhá si celá rodina. Tatínek klacíky řeže, maminka vypomůže se zdobením. Talisman z větviček nese si pak zavěšený na krku potomek.

Ale to nebyl zdaleka konec. Bylo třeba sehrát karetní partii se strážcem podsvětí. Protože jen on může vpustit do sklepení. Tam další úkoly, ke kterým třeba odvahy. Protože všechno se odehrává ve tmě. Klíč k dalšímu postupu musí děti najít. Meluzín je k tomu v té tmě láká zvukem své flétny. Další čarodějnice umí hrát na pilu a zkouší děti, jestli dovedou melodii zazpívat. Ve sklepení svítí jen nemnoho svíček.

Zkraťme to. Po cestě sklepem skládají děti střepy. Když pak správně nasměrují vzniklé zrcadlo, posvítí světelný paprsek konečně na Jeleního pána a ten je osvobozen a spolu s prasetem, ze kterého se taky stává člověk, vybíhají do parku.

Děti za nimi, okusit něco z čarodějných dobrot, které lodžieteam připravil. To už je podvečer, následuje divadlo o legendě Tamanovi, samozřejmě zapálení ohně, a muzika rozličného druhu. Didgerdoo s houslemi a dalšími nástroji, známý etnošraml Rajtaraj, slovenské trio Nina Rosa. Závěrečná balkánská smršť protáhla se hodně přes půlnoc.

Věru nebyla v Lodžii nuda. Ani pro malé, ani pro velké. Téměř pět stovek návštěvníků by mohlo vyprávět.

proChor