Ve městech, městečkách a v obcích, kde mají kostel zasvěcený sv. Václavu, obvykle slaví posvícení; tam, kde znají datum vysvěcení takového kostela, které je odlišné od svátku tohoto světce, slaví alespoň poutní slavnost.

Jednou z takových obcí na Jičínsku, která již dlouhodobě slaví v širším měřítku Svatováclavské posvícení, je obec Veliš. Právě zasvěcení zdejšího kostela sv. Václavu dalo impuls ke každoročním oslavám, do kterých se zapojí celá obec včetně v celém kraji proslulé Velišské základní školy. Navíc letos obec slavila v těchto dnech i 865 let od první písemné zmínky o Veliši k roku 1143 z doby vlády Vladislava II.

O průběhu vlastních slavností již bylo napsáno mnoho, ale mně přece jen nedalo, abych se krátce nezmínil o krásném kulturním zážitku, jímž byl koncert komorní hudby, který obec uspořádala v kostele sv.Václava v předvečer posvícenských oslav v pátek 26. září.

Již přístup ke kostelu, který stojí na mírném návrší nad silnící a který je v podobě stoupající rampy lemované po obou stranách zdí s nádhernými barokními plastikami (z nichž některé byly v minulých letech vandaly ukradeny) vytvářenými z perspektivou pro přicházejícího návštěvníka, vyvolává v člověku pocit, že vstupuje do posvátného prostoru mimo běžný svět. Navíc u vchodu do chrámu stála jako čestná stráž u barokního portálu paní starostka obce a každého účastníka osobně pozdravila.

Již samo o sobě to bylo milé a rozhodně to pomohlo, že každý dal jistě i větší dobrovolný příspěvek na opravu chrámu. Já sám jsem sáhl do peněženky také pro větší obnos než jsem původně zamýšlel.
Uvnitř kostela každého návštěvníka mile překvapí bohatá řezbářská výzdoba, andělíčkové na oltářích jsou jako by se vznášeli, celý prostor je architektonicky členitý, prostě je stále nač se dívat a vnímat velebnost interiéru.

Koncert komorní hudby, který zde pro posluchače zahrálo smyčcové kvarteto vedené jičínským vikářem P. Mgr. Pavlem Jandejskem pak oživil chrám, kde nádherná akustika a navíc Mozartova Malá noční hudba jakoby umocňovala ten zšeřený prostor kostela (svítila jen jedna lampa, aby hudebníci aspoň trochu viděli na noty, ale stejně si myslím, že hráli po paměti, protože při tom jediném světýlku moc neviděli) a posluchači se tak mohli přenést do barokní doby 18. století. Tu posvátnost prostoru, soustředěnost účinkujících i posluchačů jsem si neodvážil narušit ani fotografováním. I další skladby od A. Dvořáka a přídavek od J.S. Bacha byly velmi melodické a dávaly tak pocit lehkosti a radosti, že člověk na tom světě je. Účastníci koncertu byli provedením jistě nadšeni a účinkující pak odměněni dlouhotrvajícím potleskem.

Celá akce byla velmi zdařilá, neboť koncerty ve velišském kostele mají již dlouholetou tradici. Však také přišli nejen místní, ale i z nejširšího okolí a bylo nás tak na šedesát. To o nedělích při mši svaté zde pan vikář tolik lidí nikdy nemá.

Velišský kostel prochází v současné době velkou rekonstrukcí, rovněž tak varhany. Asi vše ještě nějaký rok potrvá. Věřím, že až se krásné barokní varhany, postavené kolem r. 1753 snad kutnohorským varhanářem Františkem Pavlem Horákem, po opravě znovu rozezní, dočkáme se dalších koncertů i s doprovodem varhan. Prostředí chrámu i jeho krásná akustika za to rozhodně stojí.

Než se tak stane, určitě budeme moci přijít na další komorní koncerty a sbory, které se zde jistě uskuteční právě v době vánoční. ing. Vladimír Turek