Občanské sdružení Open Art, především Kateřina Krejčová, se snaží děti přivést k něčemu novému, zdokonalit v tom, co už znají, a také před nimi otevřít neznámé obzory. Dnes končí jedna z prvních dílen, a to loutkářská.

Týden s japonským mimem a loutkohercem Noriyuki Sawou je jedním slovem úžasný. Nori, jak mu děti říkají, je velice milý, pozorný a zábavný. S dětmi si dokonale rozumí a dokáže je pro věc nadchnout. Cílem dílny je divadelní zpracování tradiční japonské pohádky „Grand Father Cherry Blossom“ . Týdenní snažení je zaměřeno na práci s loutkami, maskami a předměty.

Noriyuki Sawa vystudoval Pedagogickou univerzitu v Hokkaidu se zaměřením na řemesla a umění. Studoval také tradiční japonské divadlo „Bunraku“, nyní žije v Praze.

„Děti jsou moc šikovné,“ pochvaluje si Nori, a když se tážeme, zda poslouchají, okamžitě vypálí, že ano. „Doufám,“ rychle dodává s úsměvem. Prozrazuje, že námětem k jejich práci je legenda o opičákovi, krabovi a pomstě. Norimu letos asistuje jeho krajanka, s níž holčiny z Prahy, které navštěvují anglické lyceum, perfektně konverzují v angličtině.

„Roškopov miluji, je to pro mě jako doma, je to moje jediná dovolená,“ otevírá své srdíčko japonský umělec. Od kluků a dívenek se dozvídáme, že přicestovali z Prahy i Brna. O táboře se dozvěděli od známých, na internetu. Týden s Norim je nadchl.

Dalšími kolegy jsou účastníci Týdne s fotografkou Petrou Menclovou, která zájemcům o fotografické umění představí základní metody a postupy zpracování digitální i klasické fotografie (makro, portrét, sport, reportáž…), zvládnout se učí i práci v temné komoře.

„Děti chápou mnohem rychleji než dospělí, naučí se snáz nejen jak zacházet s fotoaparátem, ale i techniku focení, což mě překvapuje. Samy dokonce používají i odbornou terminologii,“ říká potěšená Petra Menclová. Vést 12 nadšenců jí pomáhají Vašek a Pavel. Jeden z účastníků dílny, Marek Erben z Jilemnice, je v Roškopově už posedmé, s foťákem prý „cvaká“ od malička, a chce se ve focení zdokonalit.

Tereza Höferová z Loun o táboru ví díky sestřenici, nejprve navštěvovala výtvarnou a divadelní dílnu, nyní zkouší práci s fotoaparátem. Do Podkrkonoší přijela počtvrté.

Kateřina Krejčová je potěšena, že se účastníci táborů do Roškopova vracejí, i když podotýká, že věk „dílnařů“ se zvyšuje. Když se ptáme, co ji vlastně motivovalo k založení letních dílen, usmívá se, krčí rameny. „Já nevím, asi to, že jsme sem jako děti chodily na svazarmovský tábor. Pak jsem byla praktikantkou, no, a poté přišlo úplné osamostatnění.“ Je to ona, která připravuje rozpočet akce, její celý program, žádá o granty, dohaduje termíny s vedoucími, kuchařkou, zajišťuje materiál, shání sponzory. „Je to hodně času, kolikrát mám chuť se vším seknout. Víceméně se ale na všechno těším, mám pocit, že dělám něco smysluplného,“ říká obětavá maminka malého Kuby.

Dílny letos trvají šest týdnů – děti ještě přijedou do výtvarné, taneční, kamenářské, geologické, filmařské a muzikálové. Opět se tu v srpnu sejdou umělci na třetí tvůrčí dílně pro dospělé; jedná se o sochařské – řezbářské sympozium, které se uskuteční od 6. do 13. srpna. Veřejnost je srdečně zvána.

Káťa stále přichází s novými nápady a už se dozvídáme, kam by se mohly aktivity napřímit. Nechte se překvapit a své ratolesti do Roškopova, malého stanového tábora s vynikající paní kuchařkou a zodpovědnými odbornými lektory, určitě pošlete. Ještě je několik míst volných!