Kdo jsou nové tváře, které u publika vzbudily obrovský zájem? Především jedna z nejlepších a nejslavnějších amerických sopranistek Sondra Radvanovsky s českými předky; s domovskou scénou v Metropolitní opeře v New Yorku a s jedinečnými úspěchy na scénách světových operních domů. V Praze vystoupila poprvé ve Smetanově síni Obecního domu a publikum s ní prožilo úchvatný večer hodný hvězd Hollywoodu.

Kromě velmi sympatických lidských emocí pěvkyně především s vytříbeným hudebním citem i hereckým výrazem zazpívala italský repertoár. Sondra Radvanovsky je právem označována za jednu z nejlepších představitelek Verdiho operních hrdinek. Co dramatické role s velikým rozpětím kantilény tohoto italského operního génia vyžadují od pěvců, ukázala umělkyně na postavách Elvíry (Ernani), kněžny Eboli (Don Carlos), na výrazově dokonalé a nejmilovanější Leonoře (Trubadúr), dramatický náboj měla její Aida, také vévodkyně Elena z poměrně méně známého titulu Sicilské nešpory.

Sondra Radvanovsky oslnila výjimečnou krásou temnějšího, avšak mocného hlasu, výrazovou bohatostí schopnou excelovat jak v lyrických, tak v dramatických áriích. Vrcholné umění italského belcanta, sílu, výšku a barvu jsme obdivovali v úvodní árii Belliniho Normy, k dramatické jistotě s citem pro lyrickou plochu se vrátila v závěrečné slavné scéně Adriany z Cileovy veristické opery Adriana Lecouvreur.

Na závěr překrásného večera umělkyně vedle Pucciniho přidala svou nejoblíbenější Rusalčinu árii o Měsíčku na nebi hlubokém, několika českými slovy pozdravila publikum, se vzrušením se vyznala k českému původu a slíbila, že chce na jaře znovu přijet a pátrat po rodišti svého otce i babičky. Dojetím se nakonec rozplakala.

Spolu s protagonistkou večera ještě vystoupila mladá mezzosopranistka Barbora Polášková. Tady musí jít superlativy stranou. Střetnutí zčásti zkušené mladé pěvkyně s tak elektrizující hvězdou s velkými verdiovskými kreacemi Sondry Radvanovsky nebylo vůbec moudré. Spolehlivě doprovázel orchestr Pražských symfoniků FOK, škoda jen, že italský dirigent Francesco La Veschia s dynamikou nepracoval důsledně. Sondra Radvanovsky odcházela z pódia s náručí plnou krásných kytic, sklidila bouřlivý potlesk vestoje s voláním bravo.

Pouhých sedm dní po verdiovské hvězdě MET přijíždí poprvé do Prahy další hvězdné jméno – Mojca Erdmann. Mladá sympatická rodačka z rušného Hamburku zaujala publikum takřka po prvním vstupu na pódium vyprodané Dvořákovy síně Domu umělců a získala si uznání mozartovské interpretky par excellence. Na pražském večeru debutovala prezentací mozartovského programu Mozart´s Garden (Mozart-zahrada) a skladeb jeho současníků. Mojca Erdmann vešla na pódium při posledních taktech předehry k opeře Idomeneo a bezprostředně navázala vnitřně vzrušenou árii trojské princezny Ilie z 1.dějství této Mozartovy opery.

V centru programu nemohl chybět niterný a velmi křehký zpěv Paminy z Kouzelné flétny, notoricky známá árie Zuzanky v jejím podání překypovala žádostivostí i mazlivostí, rázně nakročila zejména k druhé výbušné árii Zaide (Tyger!) z Mozartova singspielu a vyzněla přímo famózně.

Unikátní byly neznámé árie z děl Mozartových současníků. Pěvkyně si vybrala role přitažlivé pro svůj křehký soprán, působivá byla například árie Paisiellovy Niny, efektní árie Hypermnestre ze Salieriho Les Danaies nebo jedna z nejkrásnějších árií klasicismu, zpověď Oriany z opery Amadis de Gaule nejmladšího Bachova syna Johanna Christiana.

Mojca Erdmann vzdala v programu Mozart´s Garden hold velkému umění pěvecké virtuozity a rovněž působivému pohledu na současnou vokální interpretaci Mozartových děl. Tato štíhlá kráska naprosto bezpečně ovládá svůj vysoký soprán stříbrného lesku, který ohromujícím způsobem propojuje se skvělou technikou a dokonalou výrazovou mimikou s nepřehlédnutelnou muzikálností.

Exklusivitu koncertu povýšil vynikající výkon ansámblu La Cetra Barockorchester Basel, soubor elitních dokonale sehraných muzikantů vedených specialistou na starou hudbu, italským dirigentem, varhaníkem a cembalistou Andrea Marconem. Publikum nechtělo umělce pustit z pódia, a tak Mojca Erdmann musela strhující pěvecké umění ještě opakovat ve třech přídavcích. Shrnuto – vzrušující výkony, večer mimořádné inspirace.
Zdeněk Vokurka, hudební publicista