Do školy, kde úřad sídlí, přišlo zavzpomínat celkem jednadvacet lidí.

 Předseda ochránců Jiří Krupka v úvodu řekl, že pan Koťátko se oženil dvakrát. Jednou s manželkou a podruhé se skalami.

Navzdory Josefovým pětasedmdesáti a chorobám, ke kterým se hlásí, má skvělou paměť, a Prachováci, Holíňáci, Lhoťáci i přespolní si s ním tuze rádi zavzpomínali. Nadávka „koháti“, kterou bývali častováni Prachovští, tu ani jednou nezazněla. I to nevěrník vysvětlil. Byla tu v lese okolo spousta dřeva, a tak se topilo pařezy, které byly na Prachově u každého baráku: pařez = kohát.

Ale tohle byl jen kousíček zajímavostí. Koťátko začal křídovým mořem, připomněl pravěké osídlení, válku v šestašedesátém. Zdržel se u penzionů a hotelů, jmen jako Náprstek, Lepař, Všetečka. Mluvil o práci na hradě Pařez. Kdy že tam bude deska s historií. Z pléna se pak ozvala ironická otázka, kdy z Prachova zmizí poslední strom. Ukázal pěkného Průvodce, kterého vydal v roce 1997 ZO ČSOP. Vyjmenoval i spoustu filmů, které se ve skalách točily. Vzpomeňme třeba Polka jede, Škvoreckého Smrt na Jehle, Malou mořskou vílu a další.

Zajímavá byla vzpomínka na obec Holín v roce 1900. Bylo tu 489 obyvatel a ve dvou třídách více než 150 žáků. Když se škola rušila, bylo tu žáků 6.
Inu, zajímavostí byla spousta. Přeslička vysoká dorůstá až 207 cm. Bledule tu rostou i na skále. A Josef Štefan Kubín skákal i v devadesáti v černých plavkách šipku do koupaliště u Pelíška.
⋌Bohumír Procházka