Naše muzeum má ve svém vlastnictví poměrně rozsáhlý soubor malovaného nábytku. Z prostorových důvodů máme v Suchardově domě vystavenou pouze jednu skříň a dvě truhly.

Na snímku Jiřího Čejky vám představuji skříň jednoznačně nejpěknější. Skříně z tvrdého dřeva byly řezány a vykládány intarzií. Nábytek z měkkého dřeva byl vždy malovaný. Skříně většinou klihovými barvami maloval sám truhlář. Naše skříň je typickým šatníkem, který stával ve světnici. V tomto případě bych tipoval, že pochází z nějaké movitější rodiny – snad stával v domě mlynáře.

Vedle skříní existovaly jarmary a misníky, které sloužily pro uskladnění nádobí a potravin. Byly méně zdobené. Skříně bývaly dekorovány nejen plošně, ale i tvarově s různými profily a římsami. Naše skříň je v půdorysu šestiúhelníková, dole jsou dvě zásuvky pro uložení spisů, knih a rodinné kroniky a čtyři soustružené nohy. Je celá bohatě zdobená barokními prvky. V malbě převládají květinové motivy, na horní části dveří je v oblouku vročení 1785.

Podkladová malba je modrozelená a opatřená mramorováním, což je typické pro Podkrkonoší. Musíme si uvědomit, že lidé před více než 200 lety žili v dřevěných roubených domech a silně je musela okouzlit nádhera vnitřku kostelů, kde byla spousta zlacených rámů, soch, ale i mramoru.

Kouzlo mramoru se snažili přenést i do svých domovů – proto ono „falešné mramorování“ na malovaném základu skříní. Mnohé skříně ještě dnes voní levandulí, kterou naši předci s oblibou vkládali do prádla a šatů. Na dveře skříní si s oblibou lepívali svaté obrázky z cest a poutí.
⋌Miloslav Bařina