Do malé základní školy v městečku Degučiai se sjeli účastníci projektu z ČR, Španělska, Slovinska a Turecka. Ke vzájemnému bouřlivému vítání došlo už v sobotu na letišti ve Vilniusu. Vždyť od dubnového setkání u nás v Nové Pace uběhlo pouze půl roku.

Hlavním mottem setkání v Litvě bylo poznávání tradičních řemesel jednotlivých zúčastněných zemí. Měli jsme štěstí. Ještě ve Vilniusu jsme stihli navštívit velký trh s produkty místních lidových řemesel. Obdivovali jsme houbičky a kulaté stromečky ze sladkého těsta, tkané, pletené a plstěné šaty, plédy a ponožky, dokonale zpracované dřevěné kuchyňské potřeby a další.

O tom, že je v Litvě lidová kultura součástí života tamních lidí dodnes, jsme se přesvědčili také z několika vystoupení folklórních souborů. Připravili je pro nás organizátoři setkání - učitelé z Degučiai. Učitelé a děti z této malé školy to nemají lehké. Vybavení budovy je více než skromné, na nic nejsou už roky peníze. Škola ale vypadá přívětivě. Učitelé, pan ředitel i samotní žáci se nám po celou dobu pobytu věnovali s takovou péčí a láskou, že jsme odjížděli se slzami v očích.

A ještě několik postřehů :
- prof. Marta Mařasová měla program české výpravy dokonale promyšlený a připravený. Jako koordinátorka projektu uchvátila přítomné svým klidem, grácií, precizností a ochotou
- prof. Budínská byla jazykovým maskotem naší výpravy. Plynule přecházela z angličtiny do ruštiny a češtiny a kdekoliv - kdykoliv napomáhala nejen českým účastníkům projektu překonávat jazykové bariéry a komunikovat mezi sebou.
- Naši studenti se bez problémů domluvili anglicky. Pro svoji skromnost a slušnost byli TOP - miláčky u rodin, které studenty v Litvě ubytovávaly.
- Litva má nádhernou čistou přírodu s řekami, lagunami a bílými pískovými dunami na mořském pobřeží Kurdské Kosy. Lidé se zde stále usmívají, jsou srdeční, vstřícní a hrdí na svoji vlast a kulturu

- Česká výstava lidových řemesel, kterou jsme s sebou do Litvy přivezli, byla ucelená a výtvarně působivá. Velice zaujala tematickým zaměřením na tradiční české Vánoce a Velikonoce (ty větve smrku jsme v noci před hotelem prostě natrhat museli…)
- Vše se nádherně vydařilo i proto, že naše zástupkyně prof. Majka Trávníková umí v každé situaci tzv. „myslet až za roh“. (A pozor, umí i anglicky, i když to tají.) Prof. Jana Žižková dokáže jednou rukou fotit a v druhé držet kameru a natáčet, což také způsobilo, že jsme si z Litvy přivezli několik stovek krásných fotografií a videí. Kulturně jsem to ještě jistila já. Umím zpívat silným hlasem, tančit obkročák, polku, ševce a další neznámé tance, o kterých jsem do té doby neměla ani tušení.

- Jako melodie pro hymnu celého projektu byla vybrána česká píseň pana skladatele Uherka - Zázračná písnička. S anglickými slokami z tvůrčích dílen všech účastníků zněla opravdu zázračně.

- Ochutnali jsme úžasné místní pochoutky. Vše, co zde jíte, bývá polité hustou smetanou. Místní specialitou jsou pokrmy z bramborového těsta, tzv. cepelíny. Jsou to knedlíky plněné mletým masem, bohatě přelité smetanou a teplými škvarky.

- Přesto, že program setkání byl náročný (často jsme z hotelu vyjížděli v 8 hodin ráno a vraceli se v devět večer), všichni bychom si to nejraději všechno zopakovali.
- Až doma svým rodinám rozdáme jantarové přívěsky a rozdělíme se s nimi o výbornou místní čokoládu, budeme na Litvu vzpomínat jen v dobrém.
Ačiū, niekada nepamiršiu aplankyti Lietuva.
⋌PaedDr. Kateřina Krausová