Tvoří jej profesionální tanečníci z různých koutů světa. Uměleckým šéfem a scénografem je Jiří Sebastian Voborsky – Čech, který svou kariéru začínal v libereckém Divadle F. X. Šaldy.

Hiding Place - Místo ukrytí, to je název strhující taneční show, jejíž děj je založený na skutečném příběhu paní Corrie Ten Boom, která ukryla pár svých židovských přátel za stěnou své ložnice, byla odhalena a převezena do koncentračního tábora.

Místo ukrytí je příběhem naděje a odpuštění uprostřed neuvěřitelné bolesti a těžkého strádání,“ říká Jiří Sebastian Voborsky, který nám prozradil více o složení souboru. „Ballet Magnificat má dva profesionální soubory (nazýváme je Alpha a Omega). Ty se skládají z tanečníků z různých koutů světa. Každý soubor má kolem 12 členů, něco na principu menších světových souborů (Netherlands Dance Theatre, Bejart…). To znamená, že všichni si hezky zatančí a moc času nestráví v zákulisí.“
Zajímalo nás, jak bylo pro tanečníky náročné pojmout toto citlivé téma.

„Když jsem v roce 2005 hledal námět na další choreografii pro Omegu, měl jsem problém v tom, že soubor neměl žádné muže. Potřeboval jsem příběh, který by zaujal, a tak jsem zamířil do nedávné historie. Příběh paní Corrie Ten Boom mi zavlál v paměti a bylo mi jasné, že to bude můj příští námět. Místo ukrytí je balet, který ihned od začátku vtáhne publikum do děje a napětí II. světové války. Je to ale příběh odpuštění, naděje a spasení, který se aplikuje na každou dobu a každou společnost dnešního komplikovaného světa.

Naší touhou je dát lidem nejenom hezký večer baletního a tanečního umění, ale podělit se i naším srdcem a dát lidem Boží naději do jejich životů. Umělci souboru se s rolemi poprali dobře. Teď již mají několik stovek repríz v kapse a každý večer tak mohou vstoupit do svých rolí s jistotou a profesionální virtuozitou.“

Jiří Sebastian nás informoval i tom, jak se ocitl v Americe, kde nyní trvale žije.

„Já jsem po konzervatoři a působení v libereckém divadle odjel před mým nástupem do ND v Brně na tříměsíční studijní stáž do Houstonu. V Texasu jsem uviděl videozáznam představení Balletu Magnificat, a ihned mi bylo jasné, že jak umělecká, tak i misijní dráha souboru je přesně to, po čem jsem jako tanečník a jako člověk sám toužil. To bylo v roce 1993.

Od té doby jsem měl možnost se souborem pracovat a tančit jako sólista, a pak i první sólista souboru. Zde jsem potkal svou manželku, a Jackson se stal mým novým domovem. Do Čech se vracím často (2 x do roka) a hrozně rád. Externě spolupracuji s TCP-konzervatoří a s baletem Státní opery v Praze. Jsem nadšen přivážet sem i soubory Balletu Magnificat a rozdávat radost lidem této krásné země, země České, domova mého.“

Na otázku, zda počítá s návratem do Čech, přiznává: „Při jednom z prvních rozhovorů pro rozhlas tady v Americe mi byla položena stejná otázka, kde jsem doma a vrátím-li se zpět do Čech, a odpověděl jsem takto: když letím do Prahy – letím domů, a když do Jacksonu, tak také domů.“