I když nejsem velký vyznavač cukrářských pamlsků, oči se chtěly napást a sjely nejprve na pestrou nabídku lahůdek. Pak se ukáznily a rozhlédly se po místnosti.

Okouzlující Marii Hakenovou nešlo přehlédnout. Šarmantní dáma s markantními rysy svých rodičů. Jako by na nás pohlédl dobrácký Eduard Haken, kterému byl věnován čtvrteční Poetický podvečer, za jehož organizací stojí libáňský kulturní mág Zdeněk Vokurka. Právě ten podvečerní setkání věnoval stému výročí narození jednoho z nejslavnějších českých pěvců – Eduardu Hakenovi.

Dcera herečky Marie Glázrové a operního pěvce Eduarda Hakena Marie nejdříve posluchačům přiblížila tatínkovy začátky. Jeho studium lékařství, zpívání ve sboru i kroky sólisty. „Po celý umělecký život přinášel radost a útěchu. Měl rád především skladby Antonína Dvořáka. Staral se o nás, byl ohleduplný, s maminkou měl nádherný vztah,“ vzpomíná s láskou dcera Marie.

Její milé povídání je protkáno písněmi a áriemi v podání Eduarda Hakena. Zazní i nezapomenutelný Kecal z Prodané nevěsty a famózně ztvárněný Vodník z Rusalky.

Paní Marie přibližuje i zákulisí divadelního života a prozrazuje, že tatínek zpíval až do svých pětaosmdesáti let. Svěřuje se, že vyrůstala a pohybovala se mezi dospělými, což ovlivnilo její život.

„Tatínek doma necvičil, jen si tak nahodil tón nebo broukal, když scházel po schodech. S maminkou měli velice tolerantní vztah, chovali se k sobě s úctou, byli si vždy věrni. Tatínek snad neměl vůbec žádné neřesti, jen někdy po koncertě si otevřel pivo, dal si jednu cigaretu a štamprličku. To bylo všechno.“

Dceru Marii rodiče od malička vedli ke vzdělání, učila se hře na klavír, cizím jazykům, zbožňovala tanec. Ve šlépějích rodičů se ale na svou životní dráhu nevydala, věnovala se hudební dramaturgii.

Dozněly melodie z Rusalky, cukrárnou Karolínkou se ještě nesl hluboký, hladivý Hakenův hlas a my jsme se loučili.

Obdarováni krásným zpěvem, milým slovem, z kterého čišelo především člověčenství, úcta k umění a láska k lidem.