Do zahájení letošního jubilejního ročníku Foerstrových dnů zbývají už pouhé dva týdny.

Festival v sobotu 8. května uvede, jako před deseti lety, houslový virtuós Václav Hudeček s komorním orchestrem Barocco sempre giovane.

Velkou událostí bude vystoupení Evy Urbanové v architektonické kráse barokního kostela sv. Ducha v Libáni o týden později – 15. května.



Jaký je další program libáňských slavností, věnovaných hudebnímu skladateli J.B. Foerstrovi?
Mimořádně zajímavé bude poslechnout si 22. května galakoncert sólisty opery Národního divadla a nositele Ceny Thálie, barytonisty Romana Janála. Jeho partnerkou bude japonská sopranistka Michyio Keiko.

Náš festival se snaží čas od času potěšit své posluchače nějakým neotřelým projektem. Přízeň i pozornost širokého publika si určitě 29. května získá „Promenádní koncert “ vynikajícího tělesa mezinárodní úrovně, Hudby Hradní stráže a Policie ČR se šéfdirigentem plk. Václavem Blahunkem.

Když se ohlédnete zpět, vím, je to složité, ale pokuste se zamyslet: které libáňské vystoupení na vás za těch deset let nejvíce zapůsobilo?
Lekám se této otázky. Obsahuje mnoho, o čem už bylo psáno a uvažováno. Koncertů bylo více než šedesát, představila se dlouhá řada skvělých umělců, počínaje mladými klavíristy nastupující generace až po megahvězdy. Všichni formovali výjimečnost hudebního festivalu Foerstrových dnů. Hudba pro mne není něčím, co pouze zní, ale něčím, co opravdu vytváří prostor pro JÁ a TY. Hudba je pro mne jako člověka, který se ji snaží právě na těchto festivalových koncertech nabídnout široké veřejnosti, především setkáním s umělci, posluchačem jako oslovení.

Zajišťuji takové koncerty rád a s přáním, aby našly svého adresáta. Nejsou pouze vypuštěným balónkem na libáňském náměstí,ale míčem, čekajícím na ruce, které ho chytnou.A tak vyčlením z vaší otázky, z mnoha krásných koncertů pouhou radostnou lehkomyslnost. Byly festivalové večery, kdy jsem byl vtažen do pokojných emocí hudby a jejích interpretů. Zvláštní meditativní atmosféru jsem prožíval při koncertech v kostele, ale přece jenom vám odpovím, co pro mne znamenalo více, než pouhá jedna operní árie.

Musím o tom vyprávět při této příležitosti. Když Eva Urbanová v závěru svého galakoncertu v Libáni zpívala vyznání Kostelničky z Janáčkovy Její pastorkyně, kdy žehná Jenůfě a ženichovi, kdy se její žehnání najednou mění ve výkřiky hrůzy, když sténající vichřice vyrazí okno, jako by sem „smrt načuhovala“, v tu chvíli do mne vstoupila harmonizující síla citu a strmá emoce h u d b y. A neobyčejná síla interpretačního umění první dámy operního jeviště Evy Urbanové.

Stačí vám takové profilovaní jediné árie za deset let Foerstrových dnů?