Kritéria pro výběr jsou organizátorům jasná: kvalita, různorodost zemí a alespoň jeden mladší účastník.

 Elitní čtyřka ve složení Robert Buček z Uherského Hradiště, Piotr Bies z polské Rabky, Paul van Laere z nizozemského Haagu a Li Dongliang z čínského města Wej – fang pomalu dokončuje svoje plastiky, aby je 25. července mohli slavnostně odhalit na celoroční plenérové výstavě Nábřeží sochařů v Hradci Králové.

 I v normálních podmínkách se každý sochař u práce zpotí, letos na sympoziu je to však extrém kvůli tropickému vedru.

 ,,Je to náročné, láhev s vodou mám pořád u sebe. Jsem rád, že mám nad sebou alespoň altánek, “ řekl sochař Robert Buček, nejmladší účastník sympozia. ,,Je pro mě čest tady být. Hořické sympozium je nejprestižnější v České republice. Zároveň však cítím určitou zodpovědnost,“ dodal Buček.
Roman Richtermoc a Martin Samohrd, hlavní organizátoři sympozia, jsou hrdí na jeho tradici a prestiž. Vždyť je oceňováno jako jedno z pěti nejlepších v Evropě a dokonce se dostalo mezi nejlepší dvanáctku světa.

,,Samozřejmě řešíme i finanční problémy. Rádi bychom získali podporu ministerstva kultury, které by nám pomohlo uhradit cestovní náklady účastníků. Nyní si je totiž platí sami,“ přiznali pořadatelé. A o jaké sochy nás umělci obohatí? Piotr Bies plastikou Oběd, Li Dongliang skulpturou Moře snů a Robert Buček Janem Křtitelem. Paul van Laere ještě pro svoji ženu stojící na rukou nemá název. Dokázal však výborně vystihnout umělecký rukopis ostatních účastníků.

,,Robertův Jan Křtitel je jemná pečlivá práce, výborně technicky provedená, Piotr je takový vypravěč příběhů, jeho socha jasně signalizuje svůj význam, Li je mystik, plný tajemna,“ hodnotil Paul van Laere. Sami si můžete ověřit, zda se s jeho názorem ztotožňujete na vernisáži výstavy Nábřeží sochařů 25. července v devět hodin večer nebo kdykoliv po celý rok.