Když se ptáte na nejhezčí vánoční zážitek, tak musím říci, že ty nejkrásnější zážitky ze svátků vánočních si každý z nás zcela určitě odnáší ze svého dětství. Vzpomínám si, že jsme jako malé děti s rodiči jezdily na Štědrý den do Krkonošského Peřimova k naší babičce a k dědovi. Krkonošská krajina zasypaná sněhem je dodnes spojena s nenapodobitelnou představou Vánoc. Babička byla moudrá žena, kolem které jsme se neustále motali, a ona nám snášela i to, co nám na očích ani nemohla vidět.

Děda Josef byl zase vrchním zásobovačem a dbal po celé svátky o to, aby bylo z čeho uvařit a aby byl po celé Vánoce plný stůl, samozřejmě dle skromných možností krkonošské rodiny. Pokud cokoliv chybělo, tak dědeček, bývalý vlakvedoucí, „vletěl“, jak říkal, do sedm kilometrů vzdálené Jilemnice, aby vše bylo tak, jak má být. Však měl na to taky fyzický fond. Když bylo léto, nebyl pro něj problém vstát před svítáním a pokosit za dopoledne půl hektaru louky. Vánoce také v Peřimově náležitě voněly. Krkonošský hubník se mísil s vůní řízků a bramborového salátu. Babička byla nezapomenutelná umělkyně kuchařka.

Vánoce by však nic neznamenaly bez strýčka Jindry, který úžasnou atmosféru doplňoval stavbou kartonového, raženého, krásně barevného betlému. Stavba betlému byla jeho koníčkem, od kterého se nedal nikdy odradit. Však betlém byl také symbolem Vánoc ještě před stromečkem, který k nám přešel přes Sudety z Německa. Strýček prodělal v sedmi letech zánět mozkových blan a byl tím pádem mladý i ve vysokém věku. Popravdě musím říct, že jsme ho se sestrou při stavbě betlému tak trochu zlobili a do postav snášejících dary Ježíškovi občas nenápadně foukli. Dělalo nám totiž radost, jak Jindřišek poctivě staví postavy zpět přesně na svá místa.

Betlém postavený jeho rukou byl naprosto identický s tím, který stál každoročně. Strýček si totiž naprosto přesně pamatoval, na jaké místo a kam která postava patří. Zrovna tak znal naprosto přesně data svátků v celém českém kalendáři. Stačilo označit datum a on řekl jméno. Stačilo říci jméno a on znal datum. Tehdy neuvěřitelné. Dnes strýček Jindřišek zcela určitě také staví betlém…někde na peřince v nebíčku a foukají mu do něj andělé.