Sraz vycházky byl určen u obecního úřadu v Češově. Leč pro účastníka akce, který obec Češov zná jen z průjezdu po silnici Slavhostice – Liběšice, najít místo srazu byl docela hlavolam. Obec je od této hlavní silnice protáhlá do kopce a na prvním rozdvojení cest, kde šíře okolních ploch předpokládá náves a střed obce, jsme předpokládali i my, že zde bude obecní úřad. Ale nebylo tomu tak. Cesta stoupala stále dál a dál a když už se zdálo, že vyjedeme někam do polí – ejhle objevila se budova obecního úřadu a čekající paní doktorka s muzejním autem – skoro veteránem.

Musím ale podotknout, že takto jsem místo srazu nehledal sám, ale bylo nás více. Protože jsme však jeli za poznáním tajemství češovských valů, to hledání k tomu patřilo.

A pak už všechno dostalo svůj řád a rytmus. Zájemcům o podrobnější údaje o Češovském hradišti bylo umožněno zakoupit si na místě odbornou publikaci a necelá dvacítka historiechtivých účastníků se dala, pod vedením paní doktorky, na pochod. Cesta k valům vedla krásnou polní cestou (po trase nedávno otevřené okružní naučné stezky z Vysokého Veselí přes Volanice, Češov, Kozojedy, Sběř, Velešice a zpět do Vysokého Veselí) a ve sluníčkem ozářené krajině jsme byli seznamováni s místy, kde stávalo slovanské osídlení a mohylové náspy, kde krátkodobě pobývali husité po bitvě u Hořic v dubnu 1423 a s dalšími zajímavostmi zdejší krajiny.

Vstup do vlastního Češovského hradiště úvozovou cestou ze severu je opravdu impozantní a vlivem lesnatého porostu, ze kterého se snášelo barevné padající listí, i tak trochu tajemný. Na počátku cesty na nás smutně shlížel omšelý pískovcový pomník od Ant. Poura z r. 1929 s nápisem: Tomáši Svobodovi a všem, kteří obětovali život pro své přesvědčení“ V dnešní době je to ale jiné – za změnu přesvědčení či přeběhlictví se dokonce i platí.

Hned za pomníkem se nachází mohutný, až 7 m vysoký, val s tzv. klešťovou branou a my jsme úvozovou cestou, která byla proražena do této pevnostní linie, vstoupili do prostoru hradiště. Viděli jsme místa, kde se říká „Na hradě“, „Prasečí rynek“ a další prostory spojené s osídlením tohoto hradiště.

Na ploše „V Hradištích“ mělo polní ležení švédské vojsko generála Banéra, a to od března r. 1639 do února 1640. Uvedené vojsko v počtu několika tisíc vojáků zde bylo vlastně v tzv. nečinnosti, protože ze strany císařské zde na ně nikdo neútočil.

A protože pro běžné vojáky je nicnedělání a vůbec jakákoliv nečinnost s dlouhodobým pobytem na místě velmi škodlivá, protože vede k různým půtkám, soubojům, loupení apod., tak podle hesla „kdo si hraje, nezlobí“, byla tato švédská armáda zde zaměstnána přesouváním zeminy potřebné k budování dalších rozsáhlých valů a opevnění včetně budování dělostřeleckých plošin, tzv. redut, umístěných nad nejvyšším místem češovské vyvýšeniny. Tenkrát zde nebyl žádný les jako nyní a rozhled odtud byl až na vzdálenost 40 km jak do pohraničních hor na severu, tak k jihu do Polabí.
Stávající les zde byl osázen před cca 150 – 200 lety a samozřejmě nynější pohled na hradiště, porostlé lesem, neumožňuje v celé ploše přehlédnout rozsah, mohutnost i dispozice jednotlivých valů jako tomu bylo v 17. století.

Ale přesto, když jsme kráčeli po vrcholu toho nejmohutnějšího a nejvyššího valu, to byl nezapomenutelný zážitek umocněný zlatavě zabarveným listím, kterým jsme měli posypánu cestu lesem. Ve východním prostoru již mimo valy jsme viděli mohylové náspy a už vůbec nás nepřekvapilo, že i do těchto, několik tisíc let starých, mohyl se pokouší novodobí vykradači hrobů prokopat k domnělým pokladům. Obvykle nic zajímavého nenajdou, protože naši slovanští předkové z doby bronzové či železné byli chudí zemědělci a na pořizování ozdob neměli prostředky ani čas.

Ale vykradači hrobů, se svou touhou po nalezení pokladu, jdou s dějinami lidstva již od nepaměti.
Prodíraje se lesem a slézajíce zdejší Češovské valy několikrát nahoru a dolu jsme pod vedením zkušené paní doktorky nezabloudili, ale opět stanuli u klešťové brány při severním vstupu do hradiště. A tak jen památník Tomáši Svobodovi, myslivci z hájenky u Češova, který pro svou evangelickou víru byl 4. června r. 1728 v Kopidlně popraven, připomíná konkrétní historickou postavu, která je s Češovskými valy a jejich historií jmenovitě doložena.

Všichni ostatní, od počátků osídlení této krajiny, – Keltové, Slované, husité, Švédové – zůstávají v anonymitě, i když zde po sobě zanechali obrovské zemní práce, jejichž objem prováděný jen rukama si nedovedeme ani představit. Vždyť za celá období budování Češovského hradiště, které má výměru 48 ha, celkovou délku valů téměř 3 km s výškou místy až 13 m, bylo přemístěno 494 tisíc metrů krychlových hlíny, dřeva a kamene. Dnes by toto množství materiálu naplnilo asi 15 tisíc nákladních železničních vagonů.

Krásné a poučné odpoledne skončilo. Za zajímavou vycházku, za poutavé vyprávění o celé této lokalitě z pohledu archeologie a za volný čas, který účastníkům. PhDr. Ulrychová věnovala, patří paní doktorce velký dík. V dubnu 2009 se těšíme v Bystřici opět nashledanou. Vladimír Turek