Intimní prostor dřevěného špejcharu tak bude do 23. srpna zdobit na pět set drobností, z kterých je hmatatelné, že je vytvářely něžné ruce ženy.

 Zlata Pokorná jako by do každého výrobku vložila část svého já, její hlína dýchá, prohýbá se, má tvář a jemný tvar.

 Zlata Pokorná je původním povoláním zdravotní sestra, několik let pracoval ve zdravotnictví a po revoluci si zařídila fitness centrum. Dlouhodobě ji trápily zdravotní problémy, proto musela ukončit všechny své aktivity, ale nedokázala sedět doma s rukama v klíně.

 Začala navštěvovat kroužek keramiky. „Zalíbilo se mi tam, chytlo mě to a už s hlínou pracuji deset let, živí mě asi pět.“

 Proč ji hlína přilnula k duši? „Ani nevím proč. Jako holka jsem malovala, že bych ale vyloženě chodila do kroužků, to nikdy. Přišlo to samo, z nebe. Co vás nezabije, to vás posílí. Nejraději dělám pokaždé něco jiného, co mě zkrátka napadne. Zákazníci někdy přijdou a vysvětlují, co by chtěli, ale pokud mi to nejde od srdíčka, tak se do toho nikdy nepouštím a pošlu je jinam.“

 Líbí se ji jemná barevnost, ale sama nechává hlínu v přírodní barvě.

 „Jsem skromná, doma jsem zabrala jen jednu malou místnost, ale je fakt, že pec zaplnila půl garáže,“ říká o své dílničce v Libunci. Je keramičkou, ale hrnčířský kruh nevlastní, všechny mísy, květináče vytváří z plátů. Pouští se do ozdobných dlaždic, košíčků, vyrábí krásné staré hodiny, pumpy, klícky, ozdoby do oken i na zeď . I anděly strážné.