Město Lázně Bělohradbude východiskem i cílem našeho výletu. Své jméno dostalo dle renesanční tvrze nebo spíš hrádku s obílenými zdmi, a ke jménu Bělohrad se přidalo v r. 1905 slovo Lázně, které zde byly založeny dvacet let předtím. V r. 1720 byl hrádek přestavěn na barokní zámek, snad podle plánů slavného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla a v roce 1859 zde spatřil světlo světa neznámější zdejší rodák, spisovatel Karel Václav Rais, autor románů a povídek ze zdejšího kraje, který má v zámeckém parku památník a v parčíku proti škole pomník z r. 1928 od Bohumila Kafky.

Ze středu města od zastávek autobusů se vydáme po žluté značce ve směru na Novou Paku. S ní přejdeme vpravo přes Javorku a jdeme vlevo proti jejímu toku uličkou Třetí strana kolem trojice krásných roubených domů v kožichu s lomenicemi čp. 49, 48 a 47, z nichž první a poslední mají podsíně s dřevěnými sloupky. Od nich pokračujeme dále podle Javorky a asi po 750 m už v Prostřední Nové Vsi přijdeme k roubenkám čp. 24 (je zchátralá), 23 a 29, a kousek dál už v Horní Nové Vsi najdeme archaickou roubenku čp. 92 s lomenicí a pavlačí.

Od ní se vrátíme kousek zpět, přejdeme Javorku a dojdeme k silnici, za níž stojí roubenka čp. 20 zase ještě v Prostřední Nové Vsi. Pak se dáme vpravo silnicí, u níž na rozhraní Prostřední a Horní Nové Vsi stojí vpravo smírčí kříž, mineme benzínovou pumpu a hned za ní najdeme vlevo u silnice roubenky čp. 14, 13 a 15 a kousek dál i roubenku čp. 20.

Na stejné straně za chvíli spatříme roubenku čp. 23 z r. 1831, o čemž svědčí její záklopa, a od ní se dáme vpravo přes Javorku k roubenkám čp. 100 a 96, kde zase narazíme na žlutou značku. Po ní se vydáme vlevo kolem roubenky čp. 26 k velkému roubenému domu čp. 77, který stojí spolu se sousední roubenkou čp. 124 s roubeným špýcharem vpravo u odbočky, a pak ještě kousek výš k roubenkám čp. 74 a 72. Od nich se vrátíme nejbližší cestou k silnici a dáme se po ní vpravo kolem hezké roubenky čp. 101 z konce 18. století s lomenicí a poté kolem továrního objektu k domu čp. 140 (není zajímavý), za nímž můžeme zabočit vlevo cestou mezi ploty do svahu, kde vpravo na louce stojí archaická roubenka již z r. 1710 s nově obnovenou širokou podsíní, a pak se vrátit zpět k silnici.

Na další odbočce vlevo si můžeme odskočit prohlédnout roubenku čp. 41 na rozlehlé louce, a brzy nato odbočíme vpravo spolu s modrou a žlutou značkou. Na dalším rozcestí uvidíme vpravo roubenku čp. 67, ale dáme se vlevo po zelené značce kolem roubenek čp. 65 (vpravo na svahu) a 97 (vlevo za Javorkou) k lesu, a poté zpět přes Javorku k silnici a roubence čp. 94, od níž se vracíme zpět do vsi kolem roubenky čp. 54, ale brzy odbočíme po modré a žluté značce vpravo do svahu.

Na vršku se dáme vpravo silničkou po žluté a ta nás kolem poslední hornonovoveské roubenky čp. 99 přivede na kraj lesa, kterým vystoupá až na horní konec vísky Uhlíře k soše P. Marie Immaculaty, zvané též Královna máje.

Hned pod sochou stojí archaická roubenka čp. 1 s pěknou lomenicí stažená kleštinami s dvěma portály a komínem s korunkou, ale za dalšími musíme sejít po blízké silnici vpravo dolů: u její serpentiny najdeme roubenky čp. 6 a 7 a níž nad pomníkem padlých pěkné roubenky čp. 39 s pavlačí a 13. Pak vystoupáme silnicí zpět a pokračujeme po ní lesem přes trať 040 Chlumec nad Cidlinou - Trutnov na jižní konec vsi Valdov.

Ještě před křižovatkou míjíme vlevo roubenku čp. 45 a za ní se dáme vpravo do vsi kolem zděného domu čp. 64 s nikou, kde odbočíme vpravo k roubence čp. 41 a pak vlevo do svahu k pěkným částečným roubenkám čp. 36, 35 a 33. Po návratu na silnici po ní pokračujeme k roubenkám čp. 58 a 65, kde zahneme vpravo do svahu, a odbočka vlevo nás dovede pod archaickou roubenku čp. 23. Vrátíme se zpět a jdeme vlevo do svahu kolem hezkých roubenek čp. 57, 20 a 18 a od prostřední z nich sejdeme k silnici, u níž kousek výš vpravo stojí částečné roubenky bez čísla a čp. 10 (obě vpravo) a 9 (vlevo). Odsud se vracíme zpět až k odbočce na Uhlíře a pokračujeme v přímém směru pod roubenkou čp. 55 (je vpravo ve svahu), přičemž vlevo v louce vidíme zajímavý roubený mlýn čp. 50, kterým se s námi valdovské roubenky loučí.

Na blízké křižovatce silnic se dáme vlevo a klesáme silnicí lesem podél potoka Heřmanky k samotám Horní Lány, kde vpravo stojí nádherný mlýn čp. 14 se zděným přízemím a roubeným patrem s lomenicí ve štítu.



Odtud už není daleko do vsi Lány, v jejímž středu se dáme druhou odbočkou vlevo k blízké roubence čp. 51 a po návratu k silnici hned nato třetí odbočkou vlevo po silničce, na jejíž levé straně postupně míjíme částečné roubenky čp. 28, 33 (na vloženém snímku) a 35, proti té poslední stojí roubenka čp. 37 z r. 1825. Po návratu k silnici nás tato dovede vlevo asi za půlhodinku na západní konec Lázní Bělohradu, kde u přejezdu trati 040 přijdeme na červenou značku a po té za 10 minut dorazíme do výchozího místa naší dnešní pouti.

A úplně na závěr bych chtěl své čtenáře pozvat na chystanou výstavu „Lidová architektura Bělohradska“, která bude mít vernisáž v pátek 20. srpna v 16 hodin v Památníku K.V.Raise v Lázních Bělohradě, potrvá tam do 21. září tohoto roku a uvidíte na ní i chaloupky zmíněné v dnešním výletu. ⋌Petr Luniaczek