Postupně se mi však na ně podařilo nalézt věrohodnou odpověď. Jednou z těch záhad bylo skutečné datum úmrtí Jindřicha Škopka z Bílých Otradovic.
V čem ta záhada spočívala: Jindřich Škopek z Bílých Otradovic koupil roku 1543 celé peckovské panství, do něhož patřila i Nová Ves s Koštofrankem.

Zaplatil za ně tehdy 8750 kop grošů českých. Avšak už v roce 1550 se majitelem peckovského panství stává jeho syn Jan, kterého měl s manželkou Hedvikou z Hořeněvsi. Od té doby se po Jindřichu Škopkovi země slehla, v žádných pramenech není o něm ani zmínka až do roku 1566, kdy se uvádí, že zemřel „kolem roku 1566“. Jeho syn Jan se usadil na Pecce, nákladně ji zveleboval a v Nové Vsi s Koštofrankem učinil správcem svého strýce Václava Hořeněvského z Hořeněvse.

To, že od zaplacení ceny za peckovské panství až do roku 1566 není o Jindřichovi ani zmínka, bylo pro mne záhadou. Co je na celé věci zajímavého: Proč jeho syn Jan, když se stal majitelem panství a rozhodl se usídlit na Pecce, nepožádal o správcovství v Nové Vsi svého otce, ale svého strýce? Co dělal a čím se zabýval Jindřich celých dvacet let? Těch dvacet let je jako černá díra v životě Jindřicha Škopka.

Záhada

Záhadu ještě umocnila zpráva, kterou jsem nalezl v kronice Zvěstova, kde se uvádí, že Zvěstov prodala v roce 1547 Hedvika, vdova po Jindřichu Škopkovi, Janu Radimskému ze Slavkova. Tady už to silně skřípe. Jak mohla být v roce 1547 Hedvika vdovou, když její manžel zemřel až v roce 1566?
(Kvůli tomu Zvěstovu tady stojí za to trochu odbočit, abych vylíčil zajímavou epizodu ze života Jindřicha Škopka. Jeho matka Anna Onšovská - Škopková byla majitelkou tří tvrzí: Onšov, Zvěstov a Kamberk.

Jindřichovi sice slíbila odkázat celý svůj majetek, ale svůj slib nedodržela. Syn proto podal žalobu na matku ke komornímu soudu do Prahy. Jelikož matka k řízení nepřišla, dostal r. 1530 „stanné“ právo. Toho hned příštího roku využil a zabavil jí všechno seno a dvě selky. Matka ho dala zavraždit, ovšem neúspěšně. Spor postoupil až před soud zemský. Rozhodnutím soudu Jindřich dostal v roce 1534 pravoplatně Zvěstov, ale Onšov a Kamberk připadly jeho sestrám.)

Tu záhadnou dobu dvaceti let, po kterou je v historických pramenech Jindřich Škopek nezvěstný, bylo třeba rozluštit. Požádal jsem proto Národní archiv v Praze, zda by bylo možné v Úřadu desek zemských zjistit přesný rok úmrtí Jindřicha Škopka. Mgr. Petr Mareš, archivář Národního archivu Praha, mi podal následující sdělení, ze kterého vyjímám:

„Prohlédli jsme nejkvalitnější genealogickou sbírku – Sbírku genealogickou Dobřenského, která obsahuje rodokmen Škopků z Bílých Otradovic. Dobřenský eviduje jediného Jindřicha Škopka, jehož datum úmrtí pokládá před rok 1550 nebo kolem roku 1566 s otazníkem.“

Termín data úmrtí „kolem roku 1566“ se objevuje ve všech pramenech, v nichž je nějaká zmínka o Škopkovi. Tomu, kdo si vybral právě toto datum, nevadil zřejmě u tohoto data otazník. Správné je ale datum „před rokem 1550“, což potvrzuje zpráva ze Zvěstovské kroniky o vdově Hedvice.

Datum úmrtí

Toto datum nám vysvětluje, proč o Jindřichu Škopkovi není v naší historii od roku 1548 do r. 1566 ani zmínky. Uvedený rok úmrtí je chybný, Jindřich Škopek byl v té době již dávno mrtvý. To také vysvětluje, proč Jan Škopek nepožádal v roce 1556 o správcovství v Nové Vsi svého otce, ale svého strýce. Jeho otec byl v té době už mrtev. Mgr. Mareš ve svém sdělení ještě doporučuje zjistit, kde Jindřich Škopek zemřel, na jeho náhrobním kameni by bylo jistě datum úmrtí přesné.

V tom roce, kdy zemřel, byl už majitelem peckovského panství. Zkusil jsem proto štěstí na Pecce. Tam se však nedá o Škopkovi zjistit víc, než je uloženo ve sborníku Pecka od Rafaela Engelmana z r. 1921 – a i tam je rok úmrtí chybný, píše se tam, že „zemřel asi r. 1566.“

Správcovství

Co následovalo po smrti Jindřicha Škopka, už je nám dobře známo. Správcovství v Nové Vsi se ujal v roce 1556 jeho švagr Václav Hořeňovský z Hořeněvse.Ten nechal starou tvrz Koštofrank zbourat a začal stavět budovu novou. Protože byl rytíř, potřeboval si svůj predikát rozšířit o nový domicil. Nová Ves se mu do predikátu nehodila (měl by v něm dvakrát slovo ves), Koštofrank už také nemohl použít, protože jej zboural, hledal proto domicil jiný.

V té době byl nesmírně populární Bělehrad. Byl nejenom hlavním městem Srbska, ale především pevností, která celá desetiletí hrdinně vzdorovala nájezdům osmanských Turků a bránila jim ve vstupu na území států střední Evropy. O hrdinství statečných obránců Bělehradu se vyprávěly nejen celé zkazky, ale zpívaly se i písně (např. „Belegrad, Belegrad, turecké pomezí, ej, nejednej mamičky syneček tam leží.“) Až do Čech se sice Turci nedostali, na Dolní Moravu však ano.

Český král Ludvík Jagellonský povolal do boje proti Turkům bojovníky z Čech i z Uher. Celé vojsko (20 tisíc bojovníků) bylo několikanásobnou převahou Turků pobito a sám král zahynul strašlivou smrtí – při útěku utonul i s koněm v močálu. V bojích s Turky padl u Moháče i majitel našeho panství Jindřich Kutnar (Kutnauer) z Kutnova a řada dalších českých bojovníků.

Statečný Bělehrad

Ze sympatií s obráncí Bělehradu přejmenovala některá evropská města název svého města na Beograd či Belegrad. To všechno byly důvody, pro které Václav Hořeňovský také pojmenoval svou „pevnůstku“, kterou právě budoval, názvem Bělehrad a nechal si říkat ještě před jejím dokončením „pán na Bělehradě“. Celý jeho predikát tedy zněl Václav Hořeněvský z Hořeněvse, pán na Bělehradě. Jejího dokončení se však nedočkal, zemřel za dva roky nato, v roce 1558. Název Bělehrad se však zalíbil i Janu Škopkovi. Když po smrti Václava Hořeňovského přesídlil z Pecky do nového domu, rozšířil si svůj predikát na Jan Škopek z Bílých Otradovic, pán na Pecce a Bělehradě.

Název Bělehrad se pak udržel desítky let, až téměř do poloviny 17. století, kdy analogií podle pravých složenin s prvním členem na – o, dostal tvar Bělohrad.

Na závěr ještě jedna informace: Občas slýchám otázku, kde se nacházejí ty Bílé Otradovice. Tedy: Bílé Otradovice již na mapě nenajdeme. Otradovice byly dvě stejnojmenné vsi - a obě se šlechtickými sídly – tvrzemi.

Jedny Otradovice (blíže k Jankovu) byly proto nazývány Červené (dnes Jankovské), druhé (blíže k Neustupovu) se zvaly Bílé (dnes Neustupovské). Pro přesnou orientaci: Najdeme si na mapě silnici z Benešova do Tábora. V polovině cesty leží město Votice. Z Votic je asi 2 km do Neustupova. Silnice vede na Bílé neboli Neustupovské Otradovice, kde na dvorci lze spatřit zbytky ze 17. století a ve dvorci po hrázi rybníka Komory zbytky tvrze. Pouze příkopy se zachovaly.⋌ Zdeněk Prchal