Ale v případě Zdeňka Prokeše i několik generací těch, kteří chodili do loutkového divadla Srdíčko na pohádky. Ano, je to zcela neuvěřitelné, ale Zdeněk, který by se příští rok dožil sedmdesátky, už nikomu radost neudělá. V sobotu 4. srpna odešel do míst, kde se sice setká s báječnými lidmi, ale nám tu bude proklatě chybět. Byl bytostným divadelníkem, mužem desatera řemesel, diplomatem a taktikem k pohledání. Dokázal provést loutkové divadlo všemi často unáhlenými změnami a hloupými nápady kompetentních – nekompetentních lidí, udržet pohromadě čtyřgenerační soubor, uklidňovat, podněcovat a dřít. Být příkladem a nefňukat, to chce stoprocentního chlapa. Někdy se tvrdí, že za každého z nás je náhrada. NENÍ!!! Za Zdeňka Prokeše není! Jistě, najde se nový vedoucí Srdíčka, děti musí mít své pohádky a azyl, kde dobro vítězí, ale Zdeněk Prokeš byl jen jeden. Ne drahokam, ale neobroušený a poctivý solitér, který nás poprve v životě zarmoutil.