Na besedě v Šolcově statku se ozývali další někdejší průvodcové kostečtí, že vnímavý posluchač záhy pochopil: kdo v kraji něco znamená, byl kdysi průvodcem na Kosti – nebo na Humprechtě.

Jaromír Kubů je průvodcem, později kastelánem celoživotním, prostě kastelánství je jeho osudem. Není proto divu, že začal povídat o kastelánství vůbec a na krále a císaře zbyla jen menší chvilka. Ale oboje bylo zajímavé.

Státní hrad Karlštejn je v pořadí návštěvnosti až na čtvrtém místě mezi českými památkami; dvě stě padesát tisíc lidí obstará patnáct zaměstnanců a devadesát nasmlouvaných průvodců. Denní strop návštěvnosti jsou čtyři tisíce a víc už to opravdu nejde.

Po deseti minutách vyrážejí na jednotlivé okruhy skupiny, které mají maximálně padesát pět lidí. A děje se tak někdy celý den, až do úmoru. Velký objekt, náročná organizace.

Stát se průvodcem není lehké. Test, zkouška z jazyka či jazyků, pohovor s personalistou. Pak následuje modelová situace, kdy má kandidát předvést provádění. To se natáčí. Komise si pak do noci promítá jednotlivé kandidáty a vybírá.

Pan kastelán vysvětlil, jak je pro návštěvnost důležitý marketing. Když je v médiích jen zmínka o hradu, přijde druhý den dvojnásobek návštěvníků. Takže například třeba filmování pohádky se vyplatí. Ale pozor. V neutrální pohádce nesmí být záběr na místa, která Karlštejn identifikují. Řeč byla i o problémech technických.

Poklady malířské, či jiné, mají vysoké požadavky na klimatologii. Proto je omezen počet návštěvníků. Klimajednotka pro kapli sv. Kříže stála osm set tisíc korun. Karlštejnský poklad se našel až v 19. století. Naštěstí ho někdo v době husitských válek zazdil před božími bojovníky.

„Ti ho také nedobyli. To až Švédové. Teď se to úspěšně daří turistům," praví na závěr pan kastelán karlštejnský v Sobotce na Šolcově statku.
Besedu moderoval Jindřich Žemlička (na snímku vpravo), Zámecké saxofonové kvarteto (foto dole) řídil Josef Žemlička.    Bohumír Procházka