Takže má štěstí i malíř Ladislav Tauber, který tu od 7. července vystavuje. Ale štěstí přece přeje připraveným. A to autor je. Přivezl spoustu obrázků, ale i maleb na dřevo.

Ladislav Tauber je technik kolejových vozidel, sběratel motýlů a, jak bylo řečeno malíř. Vagony nemaluje, zato motýla přidává ke každé krajince, či obrázku hradu, zámku, nebo vesnického stavení. Veliký motýl, který zabírá většinu obrazu a v pozadí krajina.

Takže se obrazy jmenují třeba: Lišajové na našich floxech, nebo Jasoňové dýmnivkoví na louce u Poděbrad. Motýl je pečlivě vykreslený, pan malíř tomu rozumí. Mohl by si někdo říci, zda on není na obraze tím  důležitějším.

Oblíbený námět hovoru

Když se dáte s Ladislavem  Tauberem do řeči, zpravidla to sklouzne k motýlům. Vysvětlí vám, že určitý druh patří k určité kytce, bylině,  rostlině. To ovšem na obraze nepoznáte, tam to vypadá, že patří k namalovanému zámku. Tak to v umění chodí a je to dobře.

Umělec, motýlář, má doma sbírku. Odhaduje, že tak sedmdesát až osmdesát exemplářů. Nejen z Česka. S kolegy si povídají. Že za jasoni jezdí se na Vihorlat. Že otakárek fenyklový nebývá na fenyklu, ale na mrkvi. Přichází obvyklá otázka, jak se lákají ženy na ukázku sbírky motýlů. Nepřiznal  nic, ale nakonec říká: „Půjčil jsem jednu krabici za tím účelem kamarádovi. A oženil se."

Bohumír Procházka