„Je důležité mít propojené tělo a mysl. Nepřemýšlet během tance, ale plně tančit," opakuje lektor Michal Záhora účastníkům tanečního workshopu. „Je to můj třetí seminář s Michalem, je to náročné, je to výzva, ale umožňuje mi to se opět posunout ve svém věku někam dál," říká účastnice Martina Brunerová.

Michal Záhora přijíždí první neděli v měsíci učit skupinu techniku současného tance. Zapojit se může každý.
„Ale jak to máme udělat?" ptá se tanečnice Mirka Kotrčová, když Michal vysvětluje, jak je důležité neustále koordinovat mozek s pohybem. „Proto se tančí každý den," odvětí Zuzana Richterová, která skupinu vede.

Michal Záhora si na každé setkání připraví pohybový princip, který tanečníky učí. „Jedná se o přirozené pohybové principy našeho těla. Snažíme se objevit to, co je tělu přirozené," říká Michal. Zaměřuje se dále na práci s dynamikou pohybu, využití prostoru a propojení tance s hudbou.

„Líbí se mi Michalův způsob vysvětlování principu pohybu, to jak vychází ze středu těla a periferie následují," říká Martina Brunnerová.

Michal Záhora absolvoval Konzervotoř Duncan Center a čtyři roky byl jejím ředitelém, tančil v několika zahraničních souborech, vyučoval na zahraničních tanečních školách a je členem českého souboru NANOHACH.

A proč právě profesionál jako je Michal přijíždí každou první něděli učit skupinku amatérů do Jičína? „Je něco jiného učit studenty na konzervatoři, profesionální tanečníky a amatéry. To, co mě na učení amatérů baví, je ten obrovský zájem a radost, se kterou tančí, bez jakékoli nezdravé ambice. Také vidím, že nové poznatky příjímají a jsou s nimi schopni pracovat. To je to, co mě naplňuje."
Účastnice workshopu a členka skupiny Zuzana Zilvarová tancovala od malička jak klasický, tak moderní balet v místní ZUŠ, a následně začala navštěvovat kurzy pro dospělé v Káčku. „Se Zuzkou Richterovou jsem objevila nový svět tance. V hodinách se naučíme nějakou variaci, jejíž principy využíváme v improvizaci. Tam už člověk začíná tančit sám za sebe, uvolní se, ztratí hlavu, zároveň pracuje s ostatními tanečníky a hledá k nim důvěru."

Potřeba tance
Když Zuzana Richterová začala žít rodinný život a přestěhovala se do maloměsta, neznamenalo to konec jejích tanečních aktivit. „Cítila jsem silnou potřebu tanec předávat dál. Chtěla jsem najít skupinku lidí, se kterou se sejdem, oblíknem si tepláky a budeme tančit." Jičínský K-klub jí poskytl skvělé zázemí a Zuzana otevřela lekce tanečního divadla. „Nejhorší pro mě bylo, když jsem udělala ukázkovou lekci a z patnácti lidí dorazili na další hodinu dva. Přišla jsem z divadla (Farma v jeskyni, pozn. redaktorky) a neodhadla jsem, co je laická věřejnost schopna strávit, například být zpocený před ostatními."

Taneční divadlo stojí na práci s jednotlivými složkami, které nás tvoří, s tělem, s rozumem a s emocemi.
„Pro mě se tanec neliší od divadla. Emoce, které vedou herce na jevišti, vedou i pohyb v tanci. To je pro mě taneční divadlo. Samozřejmě je důležitá i technika, kterou nelze opomíjet, ale cílem je skrze fyzično objevovat vnitřní svět a skrze vnitřní svět hledat pohybové hranice a možnosti našeho těla."

Tanec přináší členům skupiny pocit svobody a je pro ně způsobem, jak objevovat sám sebe. „Ty momenty ve svém přirozeném pohybu jsou pro mě uvolňující a zároveň mě to učí disciplíně. Když se cítím frustrovaný, nemůžu si po půlhodině říct, tak fajn, já jdu domů," říká Vojtěch Drahoňovský, člen skupiny.

„Pohyb jako takový přináší radost a my se ho snažíme propojit s vnitřním světem, pak prožíváme zážitky a tanec se stává drogou," dodává Zuzana Richterová.   Kristýna Břeská