Proč právě v hale vlakového nádraží uvedl Ivo Chocholáč do života svoji knihu? Bylo to příznačné, neboť vlakem se vydával na své putování po okolí Nové Paky, aby poznal místa, která s ním hovořila.

„Tady odsuď jsme odjížděli, když jsem byl malý, se svým dědou kamenářem za tajemstvím této krajiny. Za prapodivnými kresbami, z nichž každá je originálem, ukrytým v achátových mandlích. Později jsem si uvědomil, že jsou podobné kresbám medijním a že je úplně jedno, zda tyto kresby přišly skrze tajemné oblasti přírody nebo nepoznané oblasti lidského ducha. Později mě děda vzal východní bránou do novopackého údolí. Ze žlutohnědých políček jsme vstoupili do červené krajiny," zavzpomínala autor.

Představení publikace
„Kniha je věnována živlům a je souborem zamyšlení o krajině, které Ivo formuloval během patnácti, dvaceti let. Postupně si úvahy čistil cestami po okolí. Ucelovaly se mu tím jeho postřehy, a tak postupně vznikalo něco, co nabylo podoby psaného textu. Ivoše také inspirovala literatura filozofická a hermetická," přiblížil knížku Jaromír Typlt a dodal.

„Pro mě byla velice příjemná závěrečná část, která popisuje přechod mezi žlutohnědými poli k červeným permským, je tu i stručná charakteristika, čím se liší krajina Jičínska od Podkrkonoší, je to i o atmosféře," míní básník.

Grafik, výtvarník Vojtěch Jirásko pak doplnil text svými stylovými kresbami. Ukázky z knihy, která je věnována také Václavu Havlovi, přednesla Božena Správcová. Rozezvučely se struny kytary, z Brna přijel obohatit nevšední setkání Pepa Klíč, který na svoje violoncello přednesl skladbu pro Václava Havla. Poprvé ji zahrál při jeho posledních narozeninách na Hrádečku, podruhé zazněla ve svatovítském chrámu při jeho pohřbu.

Publikaci Vezměte mne s se bou, Cesty vydalo malé nakladatelství Trigon.