MP: Četl jsem vaši baladu o krejčím Trnkovi. Připomíná jarmareční kramářskou píseň.
Básník: Stál jsem před těmito obrazy a hrůzou polykal nasucho. Bylo mně deset let a tehdy jsem poprvé zaslechl jméno města Jičína.
MP: Připomenu příběh o tragédii krejčího Josefa Trnky, který vlastníma rukama oběsil svou ženu, matku pěti dětí, aby se mohl oženit s milenkou ze Železnice. Ta na něho čekávala v lipovém stromořadí, místě jičínských milenců. Všechno nastrojil tak, aby se zdálo, že si žena sáhla na život sama. Vše dopadlo dobře. Trnka byl zatčen a usvědčen. Oběsili ho pak v Hradci Králové. Nešťastná milenka se chtěla starat o ubohé sirotky, ale bylo jí to odepřeno. Výčitky ji pronásledovaly, rozhodla se umřít a vrhla se z jičínské věže před vchod do chrámu sv. Jakuba.
Básník: O tomto krvavém mordu jsem asi po deseti letech napsal verše, nad kterými se dnes rozpačitě usmívám. Sbírka se jmenuje Město v slzách. Tehdy jsem už Jičín poznal.
MP: Jezdíval jste z Prahy do Jičína na randíčko?
Básník: Na rande a často. Dívka, kterou jsem měl rád a která se stala zakrátko mou ženou, byla z Jičína. Bydlela sice už v Praze, ale téměř každou neděli jezdila domů. Někdy jsem jezdíval s ní. Spisovatel Antal Stašek mě ujišťoval, že Jičín je městem studentů a básníků, také švarných děvčat. Tak jsem si tu nejhezčí vzal…
MP: Námitka. J. B. Foerster byl hudební skladatel.
Básník: On a Jaroslav Vrchlický objevili ve zdech tohoto města nejen své pozdní lásky, ale i inspiraci pro svou práci. Vrchlický napsal své jičínské přítelkyni několik desítek překrásných milostných dopisů.
MP: Srdcem jste Pražák. Jsou vzpomínky na Jičín silnější?
Básník: Už při první návštěvě jsem se do Jičína zamiloval… Do Jičína jsem jel poprvé se svou dívkou. Už za Kopidlnem počal se jí zmocňovat lehoučký neklid. U okénka vlaku mě upozorňovala horlivě na kopce za Jičínem, Byly v dálce, šedivé jako hrsti máku. To je Kumburk, Bradlec, Tábor. A ten nízký vlevo, to už je Veliš. A posléze se objevil roztomilý Zebín s kapličkou, ale to už jsme vlastně ve městě. Už se vynořuje jičínská věž. Tehdy už jsem se do ní i Jičína velice zamiloval. Když jsem někdy jezdíval do Jičína sám, tak jsem se z okýnka vlaku vykláněl, abych užuž uviděl kopečky kolem města, to mírné předhoří Krkonoš.
MP: Děkuji za vyznání našemu kraji.
Tento záznam je imaginární. Miroslav Procházka
Miroslav Procházka hovořil s básníkem Jaroslavem Seifertem na autogramiádě v Českém spisovateli v červenci roku 1964.