Těžko se stručně vysvětluje náplň. A si nejvýstižnější je výraz je Tajůplný svět. Dodejme, jak on nám chybí, takový svět, v dnešním počítačovém  dění. Jistě i proto takový zájem.

Divadlo bratří Formanů má mnoho členů, i příležitostných spolupracovníků. Nejen herců, možná ještě spíš výtvarníků, scénografů a dalších profesí. Pokud herců, tak upřesněme, že loutkoherců. Protože oni jsou zvyklí si své divadlo nejen sami psát, ale si ho i vyrobit. Vyrobit hýbací. Kde je důležitý nejen obraz, ale i světlo, zvuk, hra stínů. Do toho všeho divák vstupuje, protože si kličkou ten svět sám rozpohybuje. Proč jsem neopomněl zvuk?  Protože když se tou kličkou točí, tak ono to trochu skřípe. Ale zvuk přece k pohybu patří.

Napočítali jsme celkem 13 autorů výstavy, ale to není číslo konečné. Protože postavit takovouhle výstavu dá fušku. Autoři začali se sjíždět v pátek, tedy před týdnem, ale Matěj přijel dřív, obhlídnul prostor a do jeho půdorysu začal kreslit jednotlivé… jak to nazvat, jednotlivé kóje, které si ale pak už vyzdobili autoři. Malovali, přiřezávali, dlouho umísťovali, zkoušeli, aby stín padal na správné místo a postavy, ptáci, květiny byly co nejúžasnější.

Takže do týmu patří i pan elektrikář, který měl věru hodně práce.

Proč Konírna? To přece Jičíňáci vědí, že galerie v zámku byla kdysi Valdštejnovou konírnou.   Matějův tým vnesl sem teď ono Imaginárno.

Koňů je výstava plná, většinou dřevěných, protože k tomuhle materiálu mají autoři výstavy nejblíž. Jednoho koně přivezli dokonce z Německa v takovém tom vozíku, co se jim vozí opravdoví koně. Ale tenhle je větší.

Divadlo bratří Formanů, ze kterého autoři výstavy pocházejí, nemá žádnou kamennou scénu. Loď mají. Jezdí v Praze po Vltavě a hraje se na ní. Mají i velký sklad, kam se všechno složí. Třeba i ten cirkusový stan, ve kterém hráli na jičínském náměstí. Ale jsou divadlem, či výstavami v pohybu. Jezdí po štacích. Oblíbeni jsou ve Francii. Pravda, zahráli si i v Národním, ale nejlíp je jim na cestách.

„Radost z pohybu. Končíte, nakládáte, jedete dál. Nevíte přesně co Vás čeká, jak to tam vypadá. Musíte přizpůsobovat, improvizovat. Jsem-li na jednom místě, otravuju se, nudím se. Ráno zkoušky, večer představení. V kamenném divadle je to pořád stejné.

Makat rukama nám nevadí, ani těžká práce. Vynaložená síla nás nutí používat hlavu.“

Výstava v galerii jičínského zámku potrvá až do září. Ale Divadlo bratří Formanů bude mít dvě představení v květnu v Lodžii. 18. a 19. bude se tu hrát Aladin.

Kontrolní otázka: víte co jsou hybohledy?

Bohumír Procházka