Jak jste se dostal k dechovce? Je to dost obdivuhodné, že mladý člověk se věnuje tomuto žánru.
Kdysi na základní škole jsem chodil na hodiny klavíru, moc dlouho mi to nevydrželo. V páté třídě mě uchvátila trumpeta, možná to v ten moment bylo i tím, že v rodině byli a jsou žesťaři. Z počátku jsem si doma hrál sám a v šesté třídě se dostal do mládežnické dechovky pod ZUŠ Turnov, kterou vedl Václav Sajbt. Po nějakém čase mládežnickou dechovku předělali na Big Band ZUŠ. V té době měl Turnov velké bigbandové těleso, zakladatelem a kapelníkem byl Vladimír Hlubuček.

Pak jsem se občas objevil na zkouškách dechovky Broďanka ze Železného Brodu, kde jsem začal hrát od 15 let druhou křídlovku s Bohoušem Junkem. Jednoho dne jsem se dostal do dechové hudby Táboranka z Košťálova, kde hraji dodnes. Mezitím jsem hrál v dechové hudbě Český ráj Všeň, kam jsem občas byl pozván na výpomoc. Když se dozvěděl můj profesor na Konzervatoři Jaroslava Ježka, že hraji dechovku, tak se ptal, co mě přivedlo na jazzovou konzervatoř? Odpověď byla jednoduchá: „Nové poznatky a zkušenosti v jiném žánru!"

A co se týká bicích, když mi bylo třináct, založili jsme s kluky pětičlennou kapelu. Nebyl bubeník, tak to padlo na mě. Hráli jsme v obsazení trubka, pozoun, klávesy, basa, bicí.

Za minulý rok jste měl na 140 hudebních produkcí, kam jste se všude podíval a co vám dal minulý rok?
Abych to upřesnil, bylo těch produkcí 138. Minulý rok bych nazval rokem „Poznání". Poznal jsem spoustu nových lidí, z kterých se stali kamarádi a přátelé.
S vrchlabským Big Bandem jsem strávil krásný týden v německém Baunatal. S dechovou hudbou Broďanka se podíval dvakrát do Polska. S dechovou hudbou Táboranka jsme byli v Chorvatsku.

V Čechách to byly akce typu promenádních koncertů v lázních, hasičská výročí, přehlídky dechových hudeb, například s Táborankou v Soběslavi na festivalu „Kubešova Soběslav – Blata hrají", tradiční přehlídka Dechových hudeb na Všeni s dechovkou Český ráj Všeň. S vrch-labským Big Bandem jsem absolvoval pásma zimních swingových večerů. Také bych zmínil adventní koncerty s žesťovým kvintetem Rudy Müllera. Bylo mi i potěšením se zúčastnit nahrávání prvního CD Broďanky v libereckém studiu, kde u zvukové režie zasedl Jan Rejent a u hudební Pavel Korf.

Co máte letos už za sebou?
Letošek je rokem „oslav magické desítky". V březnu při závěrečném swingovém večeru s Vrchlabským Big Bandem jsem zakousl dortu k 10. výročí od počátku tohoto tělesa. V květnu v Železném Brodě swingový večer k 10. výročí od založení Železnobrodského Big Bandu. Jinak letos jsem absolvoval už přes 65 hudebních produkcí, byť to byly i ty smutnější, jako je rozloučení na poslední cestu. V dubnu jsme natočili ve studiu Českého rozhlasu Praha s Táborankou třetí CD s názvem „Jsi štěstím mým" a začátkem května jsme byli s Broďankou v Polsku. Poslední týden v červnu jsem se zúčastnil Partnerských hudebních dnů ve Vrchlabí a 1.července s Broďankou Všesokolského sletu v Praze.

Napsal jsem a upravil polku Jaroslava Křapky – „Muzika zdravuje" pro dechovku Semilská 11, dále polku téhož autora s názvem „Milému Záhoří", která by měla zaznít v září, při slavnostním otevření návsi ve Smrčí. Dále jsem upravil znělku pro Semilskou 11, kterou pro ní vytvořil pan Josef Nejedlo.

A co vás ještě čeká?
To se úplně přesně nedá říct, ale jedna z takových větších akcí je 17. srpna „Hudební Open Air Festival" v Železném Brodě, kde na kterém budu s Broďankou a Big Bandem. Další akce, která stojí za zmínku, je jubilejní 10. přehlídka dechových hudeb v Košťálově, která spadá na odpoledne první soboty v září. Hrát bude místní Táboranka, Moravanka Jana Slabáka a další dobré kapely.

Ke konci roku to budou adventní koncerty, rozsvěcení vánočních stromů. Jako lahůdka na vánoční svátky zpívaná vánoční mše v Tatobitech v kostele sv. Vavřince se Smíšeným pěveckým sborem kostela sv. Vavřince pod taktovkou pana učitele Jaroslava Šťastného a vánoční mše J.J. Ryby „Hej, mistře" v kostele sv. Jakuba v Železném Brodě.

Ve které kapele se vám hrálo nejlépe?
Každá kapela a hudební těleso má své kouzlo. Hlavně záleží na kolektivu, velkou podstatu hraje nálada a atmosféra při produkci. Ale pokud je den blbec, tak nic člověku nepomůže k tomu nejlepšímu výkonu. V prvé řadě patří poděkování kapelníkům, kteří vedou hudební tělesa, jelikož udržet muzikanty pohromadě a fungující kapelu není vždy procházka rájem. Díky patří i muzikantům, neboť bez nich by nebyla kapela. Díky si zaslouží i pořadatelé různých akcí, bez nich by kapely nemohly produkovat svou činnost, a v neposlední řadě díky patří posluchačům, jinak by nebylo komu hrát.

K aktivitě hudebníka je určitě třeba hodně energie a dobré nálady. Kde ji berete?
Energii přijímám prací pro další energii. Mám spoustu činností, které jsou vyčerpávající, ale mě každá nabije. Mimo hudby dělám relaxační a rekondiční masáže. A pokud si mám opravdu odpočnout, tak jednou za čas úplně vypnu s tím, že nechci vidět ani živáčka, prostě klid jenom pro sebe.  Pavlína Sýkorová