Ovšem i takové skladby dávají interpretovi možnost ukázat virtuózní umění v nejlepším světle. Pavel Šporcl toto album nazval „Mé houslové legendy" a vyjel s ním na turné po českých a moravských městech. Trvalo celý prosinec uplynulého roku a nechyběl ani Hradec Králové.

Málokterý umělec byl královéhradeckým publikem očekáván s větším zájmem a dychtivostí než nedávný čtyřicátník Pavel Šporcl. Přitahuje osobitostí, vyrovnaností i bezděčnou virtuozitou. Nekonvenční vystupování. Už překvapivou atmosféru z 30. let minulého století připomínalo koncertní pódium. Obyčejný věšák, uprostřed klavír, v rohu stařičký, ale funkční gramofon s troubou, který připravil půdu pro „velmi krásné a rozmanité houslové prskavky", desítky let zanedbávané. Pavel Šporcl vešel na scénu v elegantním černém obleku s červenými doplňky, spojované s modelovou pánskou módou Koutný. Netečně odložil klobouk, z pouzdra vyložil svoje modré housle postavené Janem Špidlenem a začal přednes jednoho skvostu za druhým.

„Program jsem konzultoval se svým učitelem prof. Václavem Snítilem a tituly jsem vybíral velmi pečlivě. Skladatelský odkaz českých houslistů je velmi obsáhlý," říká Pavel Šporcl. Umělec svůj program doplnil bezprostředním vyprávěním o české houslové škole a jejích legendách. Mnoho houslistů bylo zároveň skladateli a interprety vlastních skladeb.

Program večera zahájila svérázným rytmem křehká hudba Polonézy G dur, op. 8 houslisty evropské pověsti Fedinanda Lauba. Strážcem ševčíkovské tradice byl Jaroslav Kocián se svým mužným tónem a pregnantním rytmem, jak žije v jeho půvabném Intermezzu Pitoresque č.2, op.18.

Elegantní projev
Souvislý řetěz skladeb elegantního projevu se značnou technickou náročností pokračoval uvedením drobností Tenerezza a Burlesque s pozoruhodnou harmonií krále houslí Jana Kubelíka. Na velké umění Františka Ondříčka zbyly jen vzpomínky a vlastní skladby, do nichž autor vložil veškerý technický arzenál, emotivní zpěvnost. Důkazem je efektní Scherzo capriccioso, op.18. A je zde Otakar Ševčík, nejvýraznější osobnost české houslové pedagogiky. Mezi jeho bohatým tvůrčím odkazem, obsáhlým a progresivním cyklem „houslové školy" nalezneme také několik přednesových opusů. Pavel Šporcl si vybral jeden z Českých tanců, vycházející v lehké virtuozitě z intonace známé české písně Andulko, mé dítě.

Nemohl chybět jeden z nejpopulárnějších romantických kusů Souvenir, ukázka skladatelského umění světového houslisty Františka Drdly. Je přirozené, že i Pavel Šporcl svou vlastní kompoziční činností obohacuje svoje koncerty. Jeho drobná hudební nálada Bohemia Nostalgica je prosycena výrazovou i citovou bezprostředností.

Dlouhodobě sehraná dvojice Pavel Šporcl a Petr Jiříkovský v programu, v němž zejména sólista vzdává poctu velkým českým houslistům dvou století, objevují se ještě dvě kompozice, které se poněkud vzdalují od přídavkových kousků. Ukázat vybrané virtuózní umění dostal příležitost P. Šporcl v efektně vystavěné skladbě Poéme Elégiaque, op.12, jejímž autorem je belgický „car" houslí Eugen Ysaÿe.

Dvořákova Sonatina
Naopak hlubší proniknutí do výrazového světa krásné zpěvnosti se přeneslo na publikum z provedení Dvořákovy Sonatiny G dur. Pravda, tohle opusové číslo sto není žádná „kláda", jak říkají muzikanti velkým dílům, ale prostá sonatina, která má povahu vysloveně intimní a zvláštní určení. Dvořák ji věnoval svým dětem. Obdivuhodně jemná důvěrnost sólisty s Dvořákovým dílem.

Nemáme mnoho těch, kteří by se postavili do legendárních šlépějí Ondříčka, Kubelíka, Kociána nebo Suka. Pavel Šporcl je mezi českými houslisty své generace jednou z našich skutečností.

Celkový dojem – hudební legendární lahůdky v interpretaci křišťálově čisté, rytmicky svěží hra, svrchované ovládání nástroje. Obecenstvo oběma umělcům děkovalo bouřlivým a dlouhotrvajícím potleskem. Velkolepý umělecký zážitek.   Zdeněk Vokurka