Přestože umělci pocházejí z nejrůznějších koutů světa (z Egypta, Litvy, Slovenska, Kanady a Turecka), panuje zde atmosféra pospolitosti a čilý tvůrčí duch. Od desáté hodiny do pozdního odpoledne zpěv ptáků v lomu vystřídá pronikavý zvuk brusek.
„Snaží se jimi zrychlit práci, ale vzhledem k tomu, že znám dobře pískovec, tak mi to připadá zbytečné. Tomuto kameni nejvíce svědčí dláto, když je na něm vidět práce rukou, a ne stroje,“ uvedl svůj názor jeden ze čtyř pomocníků, absolvent místní sochařské školy Miroslav Kuneš.
Čas, který v lomu tráví sochaři, odpovídá stadiu rozpracovanosti jednotlivých plastik. Někteří svá díla tvoří z více bloků, jiní měli skromnější představu, takže jsou skoro před dokončením.

Poprvé i muslimové

 Tento ročník je první, kdy mají mezi sebou dva účastníky z muslimských zemí. „Hassan Kamel z Egypta a půvabná Songül Telek z Turecka jsou navzdory našim předsudkům zde jako dva rovnocenní kamarádi a od samého začátku jí Hassan pomáhá, to se mi moc líbí,“ sdělil Miroslav Kuneš a dodal: „Snažíme se všem pobyt co nejvíce zpříjemnit, občas posedíme při pivu v hospodě, kde dojde i na politiku. Ján Macko je Slovák, dodnes ho trápí, že se naše republiky rozdělily, a srovnává politickou situaci u nich a zde.“ Hassan Kamel se snaží se naučit trochu česky, také si napsal svůj vlastní slovníček základních výrazů.

Informace o Česku

Rolandas Smitas z Litvy měl už před příjezdem mnoho informací o naší republice, takže ho nic nepřekvapilo. Chtěl se seznámit s pískovcem, se kterým ještě nikdy nepracoval. Charismatický Jock Hildebrant z Kanady je středem pozornosti všude, kam přijde. Při své tvorbě se nechal inspirovat indiánskou řehtačkou, chce tady zanechat alespoň část jejich kulturního dědictví. Jeho největším zážitkem byla návštěva kovárny v Podhorním Újezdě, která dodává veškeré nářadí, žasl nad kvalitou výrobků a úžasným prostředím kovářské dílny.