Vzpomínáte si na svoji první účast na Šrámkově Sobotce?
Byla jsem tu tolikrát, že na první už si nevzpomenu. Ale Šrámkovka už je mou součástí, takový můj tradiční začátek léta.

Jak hodnotíte festival?
Jako velmi potřebný a nenahraditelný. Vím, že to je v uvozovkách jenom Šrámkova Sobotka, ale toužím po tom a přeji si, aby měla mnohem větší mediální odezvu.

Má tedy podle vás Šrámkova Sobotka budoucnost?
Musí ji mít.

Jezdíte do Sobotky často?
Ano, mám tu svou chaloupku. Je to už třicet dva let.

Hodně lidí si vás pamatuje jako Anče z večerníčku Krakonošovy pohádky. Jak vzpomínáte na natáčení?
Vzpomínám moc ráda. Je to pro mě i mého kolegu Jaroslava Satoranského, který ztvárnil ve večerníčku Kubu, velká satisfakce. Jsou to večerníčky pro pamětníky, ale mladé diváky stále zajímají a líbí se jim, což je úžasné.

Večerníček se natáčel v kulisách v Praze, přitom se odehrával v nedalekých Krkonoších.
Musím se přiznat, že všechny herce, včetně mě, fascinovalo, když jsme přišli do ateliérů a viděli jsme práci scénografů a výtvarníků, kteří Krkonoše vyrobili. Musím říct, že to byla jedna reálná realistická krása. Nevidím rozdíl mezi reálnou krajinou a kulisami.

Co připravujete?
Teď bych si chtěla trošku odpočinout. Potřebuji nějaký čas pro sebe. Pro divadlo začnu opět zkoušet až v prosinci. Půjde o velmi zajímavou hru Čtyři tisíce dnů, kterou napsal Peter Quilter.