Františka Nedvěda není třeba představovat. Za čtyřiatřicet let si vybudoval neochvějnou pozici jednoho z nejvýznamnějších hudebníků – zpěváků, kytaristů a také skladatelů. Má svůj fanclub, vyprodává stadiony, vydal řadu sólových alb, nejnovější CD přináší výběr písniček jeho zahraničních oblíbenců se skvělými texty Dušana Vančury a přirozeně Nedvědovy původní skladby. Jako bonus třeba hit Blaník. Nabídky na jeho koncerty se jen hrnou.

Kdy se začala formovat vaše hudební kariéra? Kdy přišla ta chvíle, že jste si řekl, teď se hudbě budu věnovat profesionálně?
Moje hudební kariéra se začala formovat doma, v rodině, kde byli samí muzikanti. Slyšel jsem hudbu každý den. K tomu přispělo samozřejmě i moje sepětí s kytarou, kterou jsem nikdy nedal z ruky. Pak přátelé, s nimiž jsem muzicíroval, i hospoda, kde jsme hráli, a Spirituál kvintet, kde jsem pod vedením dr.Jiřího Tichoty získal nejvíc zkušeností. To vše vedlo k mojí profesionální dráze.

Řekněte, na jaké muzice jste vyrostl?
Hlavně na trampské, ale i na vážné hudbě. Děda mě učil hrát na klavír a otec mi přiblížil tramping.

Jaký je váš vztah ke znakům současné doby?
Když člověk žije v této době, musí sledovat i její znaky a vyrovnávat se s jejím klady i zápory. Žít pro lepší svědomí.

Máte čas sledovat literaturu či výtvarné umění ?
Bohužel na ostatní umění nezbývá čas, nestačím podrobně sledovat vývoj a styl. Takže jen zběžně a příležitostně.

A co domácí kuchyně?
Moje kuchyně? Docela obyčejná se svými zdravými i nezdravými aspekty.

Řekněte slovo o repertoáru, s nímž přijíždíte do Libáně…
Repertoár se odvíjí od hudby poslouchatelné a hladivé bez rozdílu. Jsou tam i písně mého bratra Jana, moje písně, ale i převzaté, které mě opravdu vzaly za srdce. Mám novou kapelu, jmenuje se Tierbreak, plní všechna moje přání i přání hraných skladeb. Teď se právě chystám upravit slavné Largo z Dvořákovy Novosvětské symfonie. Slyšel jsem ji v anglickém originále a velmi mě zaujala.

Jak byste charakterizoval publikum, které jste si získal?
Publikum, které na naše koncerty chodí, je různorodé, děti středního věku, ale lidé starší i velmi staří. Pro mne jsou odměnou jejich usměvavé tváře, projevy úžasných vztahů a nakonec spokojenost při odchodu. Jsou to lidé různých oborů činnosti,vzdělání … Dokonce jsme hráli ve věznici, kde bylo více než 300 vězňů, a měl jsem pocit, že většina si sáhla na svědomí a povolila průchod citům! Věřte, bylo to úchvatné.

Studujete nové skladby, nebo se rád vracíte ke starším láskám ?
Zajímavé. Samozřejmě sleduji nové skladby, ze kterých se dají vybrat nové písně.Ale přiznávám, že velmi často se vracím k původní tvorbě. Mám ji také ve svém repertoáru. Jednoduše, co jsem vytvořil v hudbě, považuji za připravené k potěše posluchačů, k příjemnému životu.

Na co se teď bezprostředně nejvíce těšíte ?
Měl jsem v poslední době hodně práce. Zaplať Bůh. Musím na chvilku vysadit, pojedu na houby, potřebuji nabrat nové síly. Na to se moc těším a pak hned zase do práce.To je můj koníček.Věřte, opravdu se těším na koncert v Libáni.

Do Libáně přijíždíte jako umělecká součást hvězdného obsazení festivalu Foerstrovy dny – Urbanová, Dvorský, Blanarovičová, co tomu říkáte ?
Je to pro mě ctí být ve společnosti takových osobností, i když samozřejmě jsem měl koncerty s Karlem Gottem, Luckou Bílou a s dalšími umělci. Přesto bude velkým zážitkem zpívat v Libáni.

Zdeněk Vokurka