Přihodilo se jí, že bádání o tom všem stalo se jejím životním povoláním. Opatřila si k tomu tituly před jménem i za jménem. Učí o tom studenty, zdá se podivné, že na Vysoké škole chemicko technologické. Ale vždyť restaurátoři musí znát materiály, se kterými pracují a na kterých tvoří. A taky dějiny umění.

Její disertační práce nese titul Komponovaná krajina Františka Josefa Šlika a „krajinotvorba“ kolem roku 1700. Má více než dvě stovky stránek a to nepočítám přílohy. Těšme se, že vyjde knižně - snad do konce tohoto roku. Je skvělé, že Jičínská beseda pozvala v pátek 29. března na přednášku do Porotního sálu jičínského zámku paní Lucii . Sál byl plný, přijeli i přespolní. Zdravil jsem se s lidmi z Libáně, z Bělohradska, ze Sobotecka.

Paní doktorka od pohledu nepůsobí dojem vědkyně. Spíš dívka v tmavomodrém vypasovaném oblečení. Židli pro přednášejícího odmítla. Před krbem přecházela s papíry v ruce, ale příliš do nich nenahlížela. Stihla gestikulovat, ovládat promítání, hlavně ale poutavě vyprávět. A omlouvat se, že přetáhla vymezený čas. Nikdo se nezlobil a bohatá diskuse je toho důkazem.

Krajinotvorba je v podání Lucie Rychnové spojena s Františkem Josefem Šlikem a jeho panstvím. Tady konkrétně s Kopidlenskem, Veliší a Vokšicemi, Starohradskem. Později i oblastí kolem Jičíněvsi. Vyjmenovává části: zámek, dvory, město. Zámek jako sídlo majitele, dvůr kde se odehrávalo hospodaření, město jako místo úřadů. Samozřejmě vesnice, osady, samoty. Vyjmenovanou oblast nazvala dnešní doba Mariánskou zahradou. Pardon, opomněli jsme stavby sakrální, od kapliček až po honosné kostely. Hrabě Šlik ze svého pokoje na vokšickém zámku patřil na Loretu, kapličku Anděla strážce, hleděl směrem ke Trojici a Svaté Anně. Těžko můžeme soudit, do jaké míry v jeho době (1656 až 1740) clonil pohledu les.

Hovořila přednášející o rodinách majitelů, které byly často rozvětvené, a ne vždy v harmonickém soužití. Jakož i o úřadech, které členové vládnoucích tu rodin zastávaly a které vedly je k častému cestování. Byla to doba složitá, v něčem i podobná té naší. I tady na Jičínsku působil pater Koniáš, příslušníka Řádu Tovaryšstva Ježíšova – Jezuitů. Když o Kuksu se hovoří jako o místu, kde se vrchnost světská s vrchností církevní střetávala, tady, řečeno moderní mluvou, byl hrabě Šlik sponzorem Koniášovým. Dává si pozor přednášející, aby nepodlehla kdysi módním trendům, které jezuity nazývaly církevní policií. Vyhledávání, ale i pálení knih, které označeny za heretické, dělo se ohleduplně. Patres Jezuité měnili „závadné“ knihy za ty správné. Mnoho knih přinesli protestanti sami. Do jaké míry dobrovolně, je otázkou výkladu. Nicméně protestant, češovský myslivec Tomáš Svoboda byl v roce 1729 v Kopidlně popraven a jeho tělo spáleno. Koho zběžné nahlédnutí do náboženského života na šlikovských panstvích v době barokní zaujalo, bude mít příležitost na podzim či zimě navštívit navazující přednášku k tomu, co se do přednášky o krajině nevešlo - aneb povídání o hereticích, tajných protestantech, jezuitech a hraběcí rodině snad ještě bude.

proChor