Ale jde. Přišla parta mladých, která moc nemluvila, ale dokázala. Přesvědčila nás starší, nás dámy a pány důležité, kteří všemu rozumíme, hlavně své důležitosti, umíme o tom úžasně mluvit, že to jde. V sobotu uspořádala v lomu Propadák. Všimněme si té ironie v názvu. Toho, jak si sami ze sebe dovedou udělat srandu.

Jestli se Propadák vydařil? Inu na facebooku napsala dívka Ala: „Bylo to brutálně boží. Díky tomu, kdo to vymyslel." Souhlasím. Akorát bych to takhle pěkně spisovně neuměl napsat. Ono totiž není legrace, takovou věc připravit. Musí se tráva posekat, záchody přivézt, dokonce umyvárna s tekoucí vodou tu byla. A všechno ostatní od stánků s pitím, až po veganskou restauraci. Samozřejmě další příslušné stánky, pódium, elektriku, zvučení.

Pestrá nabídka
Byly tu výstavy obrazů, tvůrčí dílny výtvarné i za pomoci jičínské ZUŠ. A ten program!

Kapel napočítal jsem sedm. Tuzemských, i mimojičínských. První jmenovala se Soundrise a byla složená ze žáků jičínské ZUŠ. Bylo tu autorské čtení, poetické i prozaické, skupina jmenuje se R170. byla tu i geologická přednáška. Ano, čtete dobře. Lukáš Kopal a Martin Košťák pověděli v přestávce mezi kapelami o vulkanických aktivitách v oblasti Čeřovky a kdo chtěl, dostal k tomu obrázek. Na kterém festivalu tohle vidíte? Zbývá nám dodat jména.
Pořadatelé měli několik plakátů, čiší z nich humor, sebeironie. Ale výrazné jméno pořadatelů ne. I tohle je metafora – příměr. Prostě ti, kteří se podíleli. Je to parta, která po dva roky na Šibeňáku pořádala závody kol. Podrobnosti na adrese http://propadak.tumblr.com/. Obrazy, i jiná výtvarná díla vystavovali Martina Zelená, Tomáš Rak, Petr Heber, Jakub Křelina, Alžběta Šturmová a další. Tomáš Rak je český reprezentant v kanoistice. Pointa všeho? Nefňukat, makat.    Bohumír Procházka