Dědo, kup mi zážitek…
To si piš.
Mám dvě vnučky, Jáje je 16 let, Páje 18.
První z nich je třeštidlo na prahu dospělosti, druhá složila právě zkoušku dospělosti, maturitu. Půl roku žije s přítelem na psí knížku. Na hromádce. Světe, zboř se! To za naší mladosti nebývalo.
Otřepal jsem se radostí. „No, to je důvod k superoslavě, slečny. Vyzvednu penzijní pojištění, ukončím stavební spoření a naťuknu prasátko – pokladničku. Koupím vám něco ve zlatě… třeba zlatou cihlu. Až budete ve stáří potřebovat druhý chrup, chacha.
Ať žije jubileum! Jsem v sedmým nebi a na vás pyšný.“
Obě protáhly obličej zklamáním.
„Dědo, ty bys mi nekoupil zážitek?“ osmělila se ta mladší. Hle, z puberty vyrůstající vrabec. Já si nedovedu pod slovem zážitek nic představit. „Jak tedy zní tvoje přáníčko?“
Upřela na mě své modré oči. „Já bych si chtěla skočit padákem,“ pravila, jako by si říkala o krajíc chleba.
„Sko–koko–čit pa–pa–dá〜kem?“ rozklepal jsem se, jako bych chytil Parkinsonovu třesavku.
Nu, nevedl jsem s Jájou dlouhý dialog a včera zaplatil u AEROFLOTU Vrchlabí 3600 korun českých. Tři dny jsem nespal, stále se mi před očima zjevovaly letecké katastrofy, byl jsem v kokpitu a vysílal nouzový signál May day! Ba dokonce jsem ležel v poli řepky olejné a pozoroval v povětří OK-JZD MÁŇA, starty i poskoky, kroužení a pády historického práškovacího letounu. Domů jsem se vrátil „pocukrován“ žlutým hnojivem a čekal na hodinu vzletu. Den, kdy se mělo Jáje splnit přání, jsem si na hlavu napařil policejní černou kuklu a nechtěl vidět slyšet svět.
Vše dopadlo oukej. Sotva se dotkli s instruktorem zeměkoule, zasnoubili se.
Dnes jsem poklepal starší Páje na ramínko: „S čímpak mě překvapíš ty?“ Objala mě: „Dědo, ty bys mně nezaplatil kurs a n g l i č t i n y ?“ – „No, to je hotovka, jsem pln blaženosti, že chceš investovat do vzdělání.“ – „Je to na šest týdnů,“ vydechla.
„To bude superzážitek, ty pošetilá!“ zářím.
„Ale dědečku, je to do Kanady.“
Zmrzla mi huba. „Snad ne…“ Jo, s přítelem. Sliby já plním. Když jsem se vzpamatoval, vyzvedl jsem úrazové pojištění, nechal si proplatit příspěvek z krematoria na luxusní rakev a poslal „dvojku“ příbuzných za vzděláním za oceán. Byl jsem chudší o osmnáct tisíc. – Budou mít skvělý zážitek.
Šetřím, mám totiž ještě v kočárku vnuka Míru.