Tomu odpovídající klidná mluva, nemnoho gestikulací, na fotku musel jsem dlouho čekat, než pozvedla ruce. Přijeli s manželem do Lodžie na výstavu své dcery z Turnova vláčkem. Libovali si, jaký to zážitek. Motorák zastaví hned do lodžie.

Rozdíl mezi ní a dcerou, malířkou a animátorkou? V rozvážnosti. Klidné mluvě. Při hlubším rozboru dal by se jistě najít rozdíl ve stylu práce, když mají stejné životní povolání. Stejné v názvu, však rozdílné v provedení dané věkem, dané technikou, která je v době tvorby k dispozici. Čtyřiadvacet záběrů za vteřinu bylo základním pravidlem v době, než do práce vstoupily počítače. Protože nebyly. Trpělivá práce s malováním, s pauzákem, s posouváním papírků. Rozdíl ve stylu. „Například Japonci oceňují ruční práci. Mají rádi Trnku.“ Ale paní Eva nelituje. Svou práci měla a má ráda. Dokonce pověděla: „Kdo dobře animuje, nemusí umět kreslit.“

Ale ilustrace, to je jiná. Knížky všeho druhu, i učebnice. Samozřejmě časopisy. Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko. Věk čtenářů rozhoduje. Kdo rozhoduje malířku, který dostane knížku k ilustraci? Buď si ji autor vybere, nebo si jí vybere nakladatelství. Někdy se oba potkají až při uvedení knihy na trh. Ale pečlivý redaktor způsobí setkání a konzultaci obou při práci.

Neboť obraz rozvíjí text. Může ho i pokazit. „V egyptské pohádce nemůžete nakreslit dvouhrbého velblouda, protože tam nejsou. Svérázná je i ilustrace učebnic. Aby si to bylo podobné, ale nebyla to vědecká kresba. Srozumitelnost. I v matematice by měly být poutavé kresby.“ Jiné jsou učebnice pro postižené. Musí být jednoduché. Slabozraký čtenář nerozpozná detaily, jako zdravý čtenář. Kresba má být jednodušší.

Jak s abstrakcí? Ta v ilustracích pro děti nemá místo. Výraz obličeje musí být jednoznačný. Tužka nebo pero? S tužkou přichází guma. Opravujete. Když kreslíte perem, pozná se, jak kreslíte. „V životě jsem nepoměřovala. Zvřu oči a kreslím si. Pak otevřu a kreslím na papír.

U vedlejšího stolku sedí dcera. Po matce zdědila tvoření. Zdali se nad prací radí? „Jen když se zeptá, řeknu názor.“

Setkání generací v Lodžii se vydařilo.

Bohumír Procházka