Ústředním motivem byla podle vyjádření ředitele festivalu Miroslava Matějky „interpretace Dvořákovy hudby často v neobvyklých aranžmá a stylech, prezentované též interprety z jiných hudebních oblastí".

Bohatý program úctyhodného 59. ročníku Dvořákova festivalu skončil komorním koncertem pod záštitou starosty města Jičína Jiřího Lišky v meditativním prostředí kostela sv. Jakuba v Jičíně. Koncert ukázal, jakým bohatým potencionálem disponuje dramaturgie festivalu.

Špičkové umění

Účinkující byli vybráni z řad prvotřídních umělců – tři okouzlující umělkyně, harfistka Kateřina Englichová, violistka Jitka Hosprová a mezzosopranistka Barbora Polášková, v apartních skladbách podali vynikající výkony flétnisté Miroslav Matějka a Jan Riedlbauch.

Závěrečný slavnostní festivalový komorní koncert představil programovou koláž táhnoucí se více než dvěma staletími. Zajímavý výběr z tvorby francouzských skladatelů, přirozeně dominoval Antonín Dvořák, ale měli jsme možnost vstoupit také do světa českých současných skladatelů.

Výkony umělců z hlediska recenzenta jsou hodnoceny nadmíru pozitivně. Dvě půvabné dámy, které se často na koncertních pódiích potkávají, harfistka Kateřina Englichová a violistka Jitka Hosprová, spojily své síly i na tomto koncertě a s velkým šarmem a muzikalitou v jemných tónech se zmocnily publika hned v úvodních „Pěti starých francouzských tancích" Marina Maraise, proslulého gambisty na královském dvoře ve Versailles na přelomu 17. a 18.století.
Do francouzského hudebního života počátkem 20. století vstoupil Claude Debussy snivou a tesknou sonátou, určenou třem nástrojům – flétně, viole a harfě, stejně jako modernějšími prvky přibarvená Dvě interludia Jacquese Iberta. Tady se sešly harfistka Kateřina Englichová a violistka Jitka Hosprová s flétnistou Miroslavem Matějkou, z jejichž interpretace se vynořily malebné expresívní polohy francouzských skladeb, které můžeme chápat jako jakýsi specifický zdroj energie pro hudební tvorbu z první poloviny minulého století.

S potěšením jsme poslouchali čtyři zpěvy vybrané z Biblických písní na žalmové texty Antonína Dvořáka. Souznění zpěvu s doprovodem harfy bylo velice působivé. Popravdě, vůbec jsem netušil, že zpod prstů vynikající Kateřiny Englichové může harfa, tento „ženský" nástroj přičítaný králi Davidovi v případě Dvořákových písní, se takhle efektně rozeznít. Vstoupil sem jiný svět v úpravě Englichové, který překvapivě „upozadil" tradiční doprovod klavíru.

Současná hudba

Do dramaturgické koncepce večera zapadlo pevné pouto sólistů se soudobou českou hudbou. Dostatek možností přesvědčit posluchače, že zběhlejší flétna je schopna barevného a diferencovaného výrazu, a pokud na ní hrají Jan Riedlbauch nebo jeho žák Miroslav Matějka, i překvapivě dynamického rozsahu. Ve výběru z Preludií pro sólovou flétnu Pavla Jeřábka sólista Jan Riedlbauch potvrdil svou pověst výborně technicky i dechově vybaveného flétnisty, který se sestřičkou flétnou Miroslava Matějky a harfistkou Kateřinou Englichovou společně vložili i do následujícího díla vynikajícího skladatele a pedagoga Václava Riedlbaucha v triu pro dvě flétny a harfu nazvaném Vodní hry.

Bezchybné a bravurní, ale i angažované, osobité a obdivuhodně suverénní umění všech účinkujících umělců zcela ovládlo pole a po zásluze vyvolalo obrovské ovace publika, které dokázalo do posledního místa obsadit jičínský kostel sv. Jakuba. Závanu nejvyššího interpretačního umění jsme se dočkali.
  Zdeněk Vokurka, hudební publicista