Zajisté jest dvacítka důvodem k použití slova „tradice". I letos bylo souborů devět, z toho čtyři ze Sobotky (Studio Šrámkova domu), dva z Dětenic (Korálka a Korálovky), Vratné láhve Kopidlno, Brána Nová Paka a Dramatický kroužek ZŠ Železnická.

Sobotka a Dětenice jsou známé divadelní obce. Kopidlno vede Iveta Vališková z Dětenické líhně. Novopacká Brána je malá školička, která má v devíti třídách něco přes 30 žáků. Nepřijel tedy výběrový „dramaťák", přijeli téměř všichni žáci. Dramatický kroužek na „čtyřce" vede zkušený jičínský divadelník Richard Koníř. Tolik k zatím méně známým.

Hodnocení

Přehlídka je nesoutěžní, na porotě bylo zhodnotit práci dětí a vybrat soubory do soutěže krajské. Postoupil bez udání pořadí kroužek ze ZŠ Železnická a dvě inscenace od Lady Blažejové ze Sobotky.

Není naší touhou rozbor umělecký. Byly tu soubory s delší zkušeností i začátečníci. Zbývá nám pochválit všechny „dramaťáky". Směrují děti k hezkému vnímání světa. Například se učí dělat něco pro druhé. Mít zodpovědnost. Odevzdat dobrou práci.

Byl jsem svědkem toho, jak byly děti po představení nešťastné, že cosi pokazily. Viděl jsem nervozitu před představením. Cítil jsem i pocit zodpovědnosti. Ne, není tak důležité, že se něco nepovede.

Potěšila dramaturgie. Texty byly většinou poetické, proložené hudbou, zpěvem. Měly myšlenku, často velmi aktuální. Děti se tu učí o současném společenském dění a jeho těžkostech. Věta: „Co sem pletete rozum, tady jde přece o princip," správně pochopená, přece vypovídá hodně o dnešním světě.

Divadlo v podání mladých herců je sám o sobě zážitek. A pak následuje práce na uměleckém ztvárnění.   Bohumír Procházka