Svými extatickými kázáními kritizovala spor italských měst s papežem, který v tu dobu sídlil v Avignonu. Roku 1970 byla prohlášena za učitelku církve.

Noc z posledního dubna na první květen, zvaná Filipojakubská nebo též Valpuřina, patří mezi noci, v nichž si člověk musí dát velký pozor na čarodějnice. Obran proti nim bylo velmi mnoho: nejen na horách se velmi často stavěly před dveře domů i chlévů hraničky z čerstvě vyrytých drnů. Věřilo se totiž, že čarodějnice musely před vstupem do domu nejprve spočítat všechna stébla, což jim zabralo celou noc a při východu slunce přišly o moc.

Na Černé Říčce se říkalo, že před některými lidmi je „třá miť dern přichystanej i vo polednách a dávať ho i do seknice", čili že jsou schopni škodit vždy a všude. Pan Nohejl takové „ furt škůdný nemráty" viděl hlavně v úřednících „vod berňáku". Na hromádku drnů se často dávaly trnové větve, vidle, srp, břitva a jiné předměty, kterými se čarodejnice měla zranit. V okolí Kořenova se věřilo, že čarodějky zvláště ohrožovaly staré mládence, k nimiž tuto noc lezly do postele, přivedly na ně mrákotavý sen, v němž si smilněním s nimi zajišťovaly dorost. Proti tomu se měl mládenec bránit tím, že na hromádku drnů před dveřmi položil novou nezapálenou svíčku, kterou čarodějka použila k sebeukojení.

Rámus, který při tom vydávala, mládence vzbudil a on jí mohl úderem na Velikonoce vysvěcených kočiček nejen zahnat, ale i vysvobodit.

Paní Nováková tvrdila, že v době jejího dětství se jedna takto osvobozená čarodějnice změnila v krásnou mladou dívku, kterou si onen mládenec vzal a měl s ní dva kluky jak buky…

K zahnání čarodějnic sloužilo i práskání biče či vyhazování zapálených košťat: věřilo se totiž, že hořící koště může kolem letící čarodějnici jak srazit, tak vysvobodit. Z této víry vzniklo přesvědčení, že letící hořící koště srazilo matky lidí, majících na těle červenou skvrnu (tzv. „růži").

Přesně o půlnoci Filipo-jakubské noci se otvírá země a vydává své poklady, jejichž hledači se před čarodějkami chránili svěcenou křídou, proměněnou hostií, květem kapradí a prádlem čisté panny- nejúčinnější prý bylo prádlo jeptišky.   Aleš Jaluška