První letošní výstavou tu otevřela Hana Vorlová z Boleslavi, ale od jara tvoří v Žitětíně. Ne, nejde o vysoké umění výtvarné. Na stěnách a stolcích jsou výšivky křížkovým stehem. Tohle užité umění se s roubeným Qidovým barákem skvěle srovnává. Však také dámy obdivovaly. I trpělivost. Nejde jen o kresbu, přesněji předkresbu. Barvy jsou důležité. A paní Vorlová přiznala, že pro jednoduchou výšivku postačí tak deset cíveček rozličných barev. Ale na větší obrázek je třeba i víc než třicet. Tak tohle jsou ruční práce, jistěže činnost zejména ženská. Který mužský by měl tu trpělivost, že?

Mužský divák, a ten je tu většinou jako doprovod, zajímá se o náměty. Domečky, květiny a rostliny vůbec, postavy, spíš ženské. Proč, možná mimoděk, vybírá si autorka právě tyhle náměty? Proč si je lidi rádi věší doma v seknicích? Je to symbol pohody. Klidu. Či alespoň uklidnění. Při podívání, při tvorbě.
Možná mimoděk, ale je to v nás.

Sedět, vypnout ten ostatní svět a tvořit. Tvořit pěkno. Možná u toho moc nepřemýšlet? Nedohadovat se? Jen se občas zadívat. O díle přemýšlet. Tak málo je třeba. Vhodná látka, bavlnky, šikovné upnutí. Potřebujeme k radosti věci složité? Které jsou bůhvíjak chytré? Musí být něco chytřejší než my? Ty škatulky, čtyřpalcové, ty nejchytřejší, jsou třeba za dvanáct. Tisíc. I víc. Kvůli jejich chytrosti zapomínáme na obyčejné žití. Je nám to zapotřebí?

Ale jsme v Bukvici. U pěkné roubenky, na dobře udržované zahradě. Qido zve nejen za užitým uměním. Zve na posedění, popovídání, ochutnání. Dík. Bohumír Procházka