Je logické, že Den poezie probíhá v Knihovně Václava Čtvrtka, kde se setkávají básníci, prozaici, ale i písničkáři. Tak bylo i v úterý 12. listopadu v podvečer.

Skupina tvůrců Dana Beranová, Václav Franc, Eva Jebavá, Ilona Pluhařová spojila se, a ne poprvé, s řehečskou hudební skupinou Ze šuplíku (Dana Beranová – zpěv, Hynek Beran kytara, harmonika, housle, Jaromír Kejval – housle). Snad že je třeba poopravit celostátní leták – Ze šuplíku nepředstavovala jen hudební doprovod. Byla víc. Byla organickou součástí pásma.

Možná to připomnělo školní besídku – na začátku zazněla Raisova Cestička k domovu. No a co. Hezká báseň. Má atmosféru. Že trochu připomíná povinnou školní četbu? Pravda. Až v pozdějším věku dovedli jsme tu, i podobné básně docenit. V úterý k tomu dopomohlo i vystoupení v knihovně. Bylo složeno z klasiky, z tvorby přítomných autorů a ze skvělých autorských písniček, ve kterých se manželé Beranovi jako tvůrci našli. Zazněla i připomínka vztahu Jaroslava Seiferta k Jičínu.

Projev citů
V dnešní spěchavé době, kdy se mnozí stydí projevit některé city, či na to nemají čas, se vrací najednou témata, či atmosféra školních vystoupení, která připravoval pan řídící. Najednou žádná postmoderní snaha být originální, drsný, rádoby vtipný. Pokušení čímsi šokovat. Tady bylo vlastenectví v podobě známé z národního obrození. Takové, jaké nám chybí. Logické bylo i to, že na závěr Hynek vystoupil se svými houslemi dopředu a zahrál hymnu.

Všichni se postavili. Každý si pod dojmem slyšeného myslel na to svoje. Třeba i na ten svůj návrat kamsi. Do dětství, do svého kraje, ke svým. Kdo se pak diví, že se objevily i slzy.  Bohumír Procházka