Přišla spousta gratulantů, mezi kterými nechyběl starosta města Jiří Liška, kolegové z Loutkového divadla Rolnička z Nové Paky, Věra Rychterová gratulovala za „Pohádkáře". Originálně popřálo Řehečské kvarteto, které loutkářům složilo vtipnou písničku.

Překvapili sami oslavenci, kteří na oplátku uvedli pohádkovou hru Aloise Jiráska Lucerna. Vodiči i mluviči přesvědčili o své profesionalitě a za jejich skvělý výkon je čekal mohutný potlesk. A vám můžeme jen doporučit! Vezměte své děti, vnoučátka a vyrazte do Srdíčka, budete okouzleni.

Scéna sídlí v Masarykově divadle, kde si členové vlastními silami vybudovali divadelní sál a zázemí. Spolek tvoří parta nadšených lidí, kteří pravidelně od října do dubna hrají každých čtrnáct dnů pohádky pro děti. Účinkují i na jiných scénách. V poslední době hostovali například v Libáni, Hořicích, Bzenci, Úpici i Nové Pace.
Loutkaření je pro všechny koníčkem, jemuž se věnují ve svém volném čase a bez nároku na honorář.

Principál Milan Smolík by Srdíčku přál hodně dobrých nápadů, hodně skvělých diváků a ať funguje alespoň dalších šedesát let. Posteskl si ale, že souboru chybí mladí. Kmenových herců má devatenáct, s externisty pak tvoří třicetičlenný tým. Na oslavě vzpomněl úsměvných zážitků. „Když jsme jeli účinkovat ven, tak jsme zapomněli hlavního hrdinu doma. Naštěstí nám kolegové vypomohli. Doma zase při jedné pohádce upadla čertovi hlava. Naštěstí máme čertisek několik, ale při výměně jsme se pořádně zapotili," popisuje.

Loutkové divadlo se v Jičíně hrálo již před rokem 1900. Vlastní historie Loutkového divadla Srdíčko však začíná rokem 1951, kdy se pracovníci poštovního úřadu a nadšení ochotníci Jaro Fric a Jiří Škaloud snažili obnovit staré loutkářské tradice. Prvním principálem divadla se stal Jaro Fric, technickým vedoucím Emil Kolář a správcem divadla Jiří Škaloud.

„Soubor se rozhodl jít cestou, která je jednou z nejkrásnějších, na jejímž konci je odměna vpravdě nejvzácnější – uspokojení dětského srdce a povznesení dětské duše. Od srdce nás všech, kdož hrajeme, k srdci nejposlednějšího diváka v sále bylo vždy hráno a bude hráno," píše se v kronice. Nebylo tedy divu, že divadélko, které v roce 1952 zahájilo svou činnost, dostalo název Srdíčko.