Pak se shodneme, že přehlídka běží rozhodně od začátku Káčka, to bylo založeno v roce 1992 a že to není důležité. Podstatné je, že setkání dětských souborů stále existuje, i když donátorů se vystřídalo mnoho a skončilo se bez nich. Soubory jezdí za své.

Taky je zajímavé, že se scházejí stále stejní. Silně je zastoupena Sobotka – Studio Šrámkova domu. Vedoucí Lada Bechyňová přivezla celkem tři představení. Divadelní vesnice Dětenice má soubor menších dětí nazvaný Korálka a větší se jmenují Korálovky. Vedoucí jsou Milena Bretová a Iveta Vališková. Ta taky vede kopidlenský soubor Vratné láhve. Nu a z Libáně přivezla trojice vedoucích Stránský, Hálová a Polesný skupinu zvanou NUM.éra.

Kdyby se někdo ptal, proč z Jičína nikdo, tak jičínští herci jsou v Káčku, a ti jako domácí soutěžit nemohli. Už proto, že Hana Krásenská a Martin Zajíček byli s Radovanem Sálem v porotě. Ano, v porotě, i když přehlídka nebyla soutěžní. Ale byla postupová. Do krajského kola postoupila Sobotka, a to hned dvěma představeními: Nevhodná pohádka a Jak byl napsán první dopis.

Předvedené výkony byly „vymakané", i když různého provedení a různé divadelní úrovně. Někde mají úplně malé děti, začátečníky, jako třeba v Dětenicích. Ale tam je k pochvale to, že mají soubory různých věkových kategorií. Jinde budují po odchodu absolventů školy nový soubor. Tak tomu je v Libáni.

Však hlavní různost byla ve způsobu inscenování. Někde stavějí na technické rozmanitosti, jako třeba v Libáni. Střídají prvky černého divadla s improvizovanými loutkami z polštářů. Přinesou na scénu snowboard, plácačkou na mouchy dělají vítr. Krásný pohled na soubor, kde na schodech do Káčka každý nese nějakou rekvizitu, včetně pokojové lampy. Jinde zase, jako Sobotečtí, vystačí si s dvěma řadami židlí. Mají ale skvělé kostýmy a mladé herečky a herci předvedli představení, kde se stále něco děje, mimika střídá promyšlený pohyb.

Někde řídí režiséři představení ze zákulisí, jinde si zahrají s dětmi, jako paní učitelka Bretová. Ve všech případech ale nešlo o představení na úrovni neumělé školní besídky. Upoutala spousta režijních nápadů a kvalitní předloha. Žádné jen laciné texty, aby byla legrace. Je dobře, že děti jsou vedeny k inscenacím náročnějším, kde je třeba přemýšlet. Pravda, možná humoru mohlo být více, taky pravda, že občas byl na scéně výpadek. Ale dobrý herec si poradí. I tomu je třeba se naučit. ⋌Bohumír Procházka