Sympatičtí manželé Czerninovi nám zcela otevřeně a velice zajímavě povídali o „šlechtickém životě" ve dvacátém století v Čechách.

Bez trpkosti 
a hořkosti
Z vyprávění Tomáše Czernina nezněla žádná trpkost nebo zahořklost. Tvrdé zkušenosti, které mu život v socialistickém Československu přinesl, přijal jako dobrou přípravu pro správu rodového majetku, který dostali Czerninové po sametové revoluci zpět.

Jak sám řekl, ty lesy a pole nejsou pro něho pouhým „majetkem", ale je to přírodní bohatství země ve které žije a které mu je nyní svěřeno do péče. Lesy jsou samozřejmě zdrojem příjmu, ale zároveň jsou velice důležitým fenoménem ekologickým a rekreačním pro celou společnost, takto stručně a jasně vysvětlil svůj pohled na „své panství" a přístup k jeho správě.

Velice milé zpestření přinesl pán důstojného zevnějšku, jehož knír připomínal rovněž nějakého šlechtice z počátku dvacátého století, který je synem věrného hajného, který sloužil u dědečka a snad i otce Tomáše Czernina.
Oba pak vzpomínali na své předky, kteří byli dobrými přáteli.

Czerninové patří k té nejstarší české šlechtě, která zná rodinnou minulost již z počátku druhého milénia, 900 let. Patří k těm, kteří se v dobách ohrožení Československa, postavili jednoznačně za myšlenku zachování státu a jeho hranic.

Nacistickým slibům neuvěřili
Své vlasti se nezpronevěřili ani v době okupace, kdy se nacisté pokusili získat je na svou stranu sliby navrácení titulů, které jim byly odejmuty po vzniku republiky, ani majetku, o který je připravila první pozemková reforma. Tomáš Czernin připomenul, že nikdo z českých šlechtických rodů nespáchal sebevraždu proto, že byl připraven o všechen majetek. Dokázali se uplatnit v normálních občanských zaměstnáních, ať doma, nebo v zahraničí.

„Rodový majetek nám byl pouze dán do správy a my o něj musíme pečovat „. Tradice zavazuje, to je heslo starých českých rodů. On se stará o lesy a pole, paní Ursula Czerninová je činná charitativně v Řádu maltézských rytířů. Díky hostům, manželům Czerninovým, pořadatelům Křesel pro hosta, paní ing Kaprasové a panu Zd. Vokurkovi a majitelce útulné cukrárny Karolínky. 
   Vilém Hofman